Medical Underground
http://medik.cz/[ hlavní stránka | předchozí stránka]

Zápočtový test z fysiologie

Ledviny

1. Látka, měřící hodnotu glomerulární filtrace
  1. musí mít stejnou koncentraci v primární moči jako v plasmě;
  2. musí být během jediné pasáže ledvinami úplně vyloučena do moči;
  3. nesmí difundovat tubulární stěnou;
  4. nesmí být v tubulu secernována;
  5. nesmí být v tubulu reabsorbována.
A, C, D, E

Látka nemusí být 100 % extrahována.

2. Clearance inulinu slouží k
  1. měření průtoku plasmy ledvinami;
  2. měření množství vytvořené moči;
  3. měření Tm inulinu.
  4. měření velikosti glomerulární filtrace
D

Clearance inulinu slouží k měření glomerulární filtrace.

4. Vylučování které látky stoupá lineárně s její plasmatickou koncentrací?
  1. PAH;
  2. inulinu;
  3. glukosy;
  4. alaninu;
  5. močoviny.
B

Inulinu, neboť se vylučuje pouze glomerulární filtrací; u A,C a D to platí až po dosažení Tm.

5. Pro průtok krve ledvinami platí, že
  1. jeho velikost je dána rozsahem konstriktorické inervace;
  2. je výrazně autoregulován;
  3. je větší v kůře ledvin než ve dřeni.
B, C

Průtok krve ledvinami je jednak výrazně autoregulován, jednak je větší v kůře než v dřeni.

6. Spotřeba kyslíku v ledvinách koreluje nejlépe s
  1. velikostí sekrece v tubulech secernovaných látek;
  2. průtokem krve ledvinami;
  3. velikostí diuresy;
  4. koncentrací glukosy v krvi;
  5. reabsorpcí sodíku.
E

Tato korelace je nejlepší a souvisí s tím, že reabsorpce sodíku je přímo energetizovaný transportní děj, závislý na dodávce kyslíku.

7. Jaký je mechanismus vylučování dvou látek, jejichž clearance je buď 0 ml/min, nebo 50 ml/min?
  1. pouze glomerulární filtrace;
  2. glomerulární filtrace + tubulární reabsorpce;
  3. glomerulární filtrace + tubulární sekrece;
  4. pouze tubulární sekrece;
  5. pouze difuse.
B

V obou případech B, neboť glomerulární filtrace činí cca 120 ml/min, teoreticky je v druhém případě (50ml/min) možné i D, ale není znám takový případ; E je logický nesmysl.

8. K výpočtu filtrační frakce potřebujeme znát
  1. střední tlak v glomerulárních kapilárách;
  2. střední tlak v Bowmanově pouzdře;
  3. A i B;
  4. onkotický tlak krve resp. plasmy;
  5. clearance inulinu;
  6. clearance PAH;
E, F

Filtrační frakce je rovna clearance inulinu/clearance PAH.

9. Kolik procent glomerulárního filtrátu se reabsorbovalo v tubulech, je-li koncentrace inulinu v moči 200krát vyšší než v krevní plasmě?
  1. 0.05 %;
  2. 50 %;
  3. 80 %;
  4. 98 %
  5. 99.5 %.
E

Při U/P inulinu = 200 se vyloučí 0.5 % glomerulárního filtrátu, takže se reabsorbovalo 99.5 % (x/100=1/200, x=0.5).

10. Kde je v nefronu a sběrném kanálku nejvyšší koncentrace inulinu?
  1. v Bowmanově pouzdře;
  2. na konci proximálního konvolutu;
  3. na ohybu dlouhých Henleho kliček;
  4. na přechodu distálního tubulu ve spojovací resp. sběrný kanál;
  5. na konci sběrného kanálku.
E

Moč je nejvíce koncentrována na vrcholu papily, kde ústí sběrné kanálky do pánvičky.

11. Jaká je asi koncentrace sodíku v tekutině na konci proximálního tubulu u zdravého člověka?
  1. 5 mmol/l;
  2. 25 mmol/l;
  3. 70 mmol/l;
  4. 140 mmol/l;
  5. 300 mmol/l.
D

Ačkoli ji u člověka nikdo nezměřil, lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že bude stejná jako u ostatních savců.

12. Při plasmatické hladině glukosy 13.9 mmol/l nedojde proti očekávání ke glykosurii; co je toho příčinou?
  1. je současně přítomen diabetes insipidus;
  2. je přítomna silná antidiuresa;
  3. průtok krve ledvinami je výrazně zvýšen;
  4. Tm glukosy je značně sníženo;
  5. glomerulární filtrace je významně snížena.
E

Při nízké GF klesá i nálož glukosy pro resorpční mechanismus, takže se nedocílí Tm.

14. Transport kterých z uvedených solutů je charakterisován Tm?
  1. glukosy;
  2. močoviny;
  3. p-aminohippurové kyseliny;
  4. ammoniaku;
  5. protonu.
A, C

Ostatní nemají Tm.

15. Transport kterého z uvedených solutů se odehrává výlučně (nebo téměř výlučně) v proximálním tubulu?
  1. glukosy;
  2. aminokyselin;
  3. p-aminohippurové kyseliny;
  4. bikarbonátu;
  5. draslíku.
A, B, C, D

16. Antidiuretický hormon ovlivňuje permeabilitu pro vodu
  1. Bowmanova pouzdra;
  2. proximálního tubulu;
  3. descendentního raménka Henleho kličky;
  4. distálního tubulu;
  5. sběrného kanálku.
D, E

17. Který z uvedených roztoků v isotonické formě vyvolá po infusi 2. litrů největší vodní diuresu?
  1. chlorid sodný;
  2. močovina;
  3. glukosa;
  4. síran sodný;
  5. manitol;
  6. žádný z uvedených nevyvolá vodní diuresu.
C

Glukosa se zmetabolisuje a zbyde čistá voda.

18. Koncentrující ledvina zdravého člověka je
  1. pod vlivem ADH;
  2. schopna zvýšit koncentraci moči na úroveň krevní plasmy;
  3. schopna zvýšit koncentraci moči na čtyřnásobek plasmatické;
  4. vykazuje gradient osmolality od hranice kůra-dřeň k vrcholu papily;
  5. ve všech oddílech nefronu má stejnou osmolalitu jako v defini tivní moči.
A, C, D

19. Antidiuretický hormon
  1. vyvolává žízeň;
  2. je vydáván do oběhu vlastním releasing hormonem;
  3. je tvořen v neurohypofyse;
  4. snižuje glomerulární filtraci;
  5. zvyšuje permeabilitu pro vodu v distálním tubulu.
E

Je pouze částečně správná odpověď: zvyšuje permeabilitu i ve sběrném kanálku.

20. V které části nefronu je při antidiurese nejnižší osmolalita?
  1. v Bowmanově pouzdře;
  2. na konci proximálního konvolutu;
  3. na ohybu Henleho kličky;
  4. na začátku distálního konvolutu;
  5. na konci distálního konvolutu;
  6. na začátku sběrného kanálku.
D

V důsledku protiproudové multiplikace v Henleho kličce.

21. Zvýšené vylučování ammonných iontů
  1. nastává při chronické acidose;
  2. je typické pro alkalickou moč;
  3. je spojeno se zvýšeným vylučováním kyseliny močové;
  4. je výrazem zvýšené tvorby močoviny v játrech;
A

22. Transport protonu
  1. slouží především reabsorpci bikarbonátu v tubulech;
  2. má za následek, že na konci proximálního tubulu je pH 5;
  3. má po svém útlumu v proximálním tubulu za následek vzestup reabsorpce sodíku;
  4. se děje v proximálním tubulu jako kotransport s draslíkem;
  5. je příčinou pH moči až 3.5.
A

Čísla pH v B a E jsou přehnaně nízká.

24. Renin-angiotensin-aldosteronový systém. Je pravda, že
  1. renin je mocně vasokonstrikčně účinná látka;
  2. renin přeměňuje angiotensin I na angiotensin II;
  3. pokles průtoku krve ledvinami snižuje také sekreci reninu;
  4. aldosteron zvyšuje sekreci kalia do moči;
  5. angiotensin II zvyšuje periferní odpor jako následek konstrikce kapilár.
D

E je neplatné proto, že nejde o kapiláry, ale arterioly resp. menší arterie.

1. Pojmem homeostasa označujeme
  1. proces srážení krve;
  2. proces zástavy krvácení;
  3. udržování stálého osmotického tlaku;
  4. udržování stálosti vnitřního prostředí;
  5. udržování stálého pH.
D

2. Množství vody v těle žen je menší než mužů, protože
  1. ženy mají větší množství tuku v těle;
  2. ženy mají větší relativní povrch těla;
  3. sexuální hormony rozhodují o množství vody;
  4. ženy mají relativně menší počet buněk.
A, C

A, primárně C

4. Transcelulární tekutinou rozumíme
  1. tekutinu, procházející buněčnou membránou a tudíž nezměřitel nou;
  2. tekutinu, procházející stěnami kapilár a tudíž nezměřitelnou;
  3. tekutinu, obsaženou v gastrointestinálním traktu;
  4. tekutinu, vyplňující některé tělní dutiny.
D

5. Největší percentuální obsah vody mají
  1. plíce;
  2. krev;
  3. tuková tkáň;
  4. ledviny;
  5. střevo.
B

6. Nejhojnějším intracelulárním aniontem je
  1. sulfát;
  2. proteiny;
  3. fosfát;
  4. organické kyseliny.
C

7. Celkový obrat vody v těle za 24 hod. činí
  1. 1.8 l;
  2. 2.8 l,
  3. 3.8 l,
  4. 4.5 l;
  5. 7.8 l.
B

8. Z hlavních živin jsou největším zdrojem oxidační vody
  1. proteiny;
  2. lipidy;
  3. uhlovodany.
B

9. Perspiratio insensibilis je
  1. pojem pro ztátu tekutinu kůží;
  2. latinský název pro pocení;
  3. pojem pro nepozorovatelné ztráty vody povrchem těla;
  4. souhrnné označení pro ztráty vody plicemi a stolicí.
C

11. Obrat toku tekutiny přes kapilární stěnu v klidu závisí na
  1. kardiovaskulární dynamice;
  2. periodickém otevírání prekapilárního sfinkteru;
  3. permeabilitních vlastnostech kapilární stěny;
  4. lymfatickém systému.
A,B,C,D

12. Fenestrované kapiláry jsou typické pro
  1. plíce;
  2. jejunoileum;
  3. ledviny;
  4. mozek.
B,C

15. Distribuční prostor inulinu je mírou
  1. intrathorakálního objemu krve;
  2. tubulární sekreční schopnosti;
  3. obsahu vody v těle;
  4. objemu extracelulární tekutiny;
  5. průtoku krve ledvinami.
D

16. Kromě inulinu je k měření objemu extracelulární tekutiny vhodné
  1. koloidální barvivo, např. Evansova modř;
  2. D2O ev.D3O;
  3. kyselina p-aminohippurová
  4. endogení kreatinin
  5. močovina.
D

21. Hlavním faktorem, rozhodujícím o vzniku žízně, je
  1. pocit sucha v ústech;
  2. hypertonicita extracelulární tekutiny;
  3. snížení objemu extracelulární tekutiny;
  4. snížení objemu intracelulární tekutiny;
  5. zvýšená sekrece antidiuretického hormonu.
B,C

© 1999-2005 MaT, All rights reserved
Portions copyrighted by other persons ;-)