Medical Underground
http://medik.cz/[ hlavní stránka | předchozí stránka]

Zápočtový test z fysiologie

Nervy

1379. Descendentní pyramidové dráhy neovlivňují:
  1. synaptický převod v míše
  2. práh slyšení
  3. gama eferentní aktivitu
  4. aktivitu osmoreceptorů
  5. aktivitu kosterních svalů
D

Pyramidové dráhy ovlivňují celou řadu systémů. Mezi ně patří pyramidové a nepyramidové motorické dráhy a dráhy sensitivní.

1390. Centrum zvracení:
  1. je v mozkové kůře
  2. je v thalamu
  3. je v hypothalamu
  4. je v prodloužené míše
  5. není, jedná se o lokální reflex v žaludeční stěně
D

Tzv. centrum zvracení je v dorsální části laterální retikulární formace prodloužené míchy.

1392. Decerebrační rigidita pozorovaná po interkolikulárním řezu je
  1. důsledkem odstranění supraspinálních inhibičních vlivů působících na somatické motoneurony
  2. důsledkem uvolnění supraspinálních facilitačních působení
  3. nevzniká u zvířete bez mozečku
  4. je primárně důsledkem facilitace míšních reflexů
  5. nic z výše uvedeného neplatí
D

U decerebrovaného preparátu jsou vyřazena volní korová centra a inhibiční vliv bazálních ganglií. To vede k reflexnímu stažení extensorů a ke svalové rigiditě. Ta je důsledkem stimulace gama aferentačního systému ze svalových vřetének.

1393. Normální průtok krve mozkem je:
  1. silně modifikován vazomotorickou regulací
  2. zvýšen při hyperoxii
  3. kolem 150 ml/min
  4. kolem 750 ml/min
  5. výrazně se zvyšuje při tělesné námaze
D

Normální průtok krve mozkem je 56 ml/100 g mozkové tkáně/min. Pro celý mozek dospělého je to pak 750 ml/min.

1476. Po poškození hypothalamu lze očekávat:
  1. změnu plasmatické hladiny Ca2+
  2. změnu plasmatické hladiny kyseliny acetooctové
  3. změnu hladiny volných mastných kyselin v plasmě
  4. změnu intracelulární koncentrace lipoproteinů
  5. poruchu regulace tělesné teploty
E

Rozsáhlé oblasti v přední části hypothalamu, zejména v preoptické oblasti jsou svázány s regulací tělesné teploty.

1561. Regulace tělesné teploty závisí na teplotě krve protékající:
  1. kůží
  2. nadledvinou
  3. hypothalamem
  4. kosterním svalem
  1. 1, 2, 3
  2. 1, 3
  3. 2, 4
  4. 4
  5. vše
B

Jsou dvě hlavní oblasti zjišťující teplotu a podávající informace do centrálních struktur regulujících tělesnou teplotu. Těmi jsou kůže a hypothalamus.

1. Třes, způsobený mozečkovou lézí, je možno nejlépe odlišit od třesu, způsobeného poškozením dopaminergního nigro striatového systému tím, že:
  1. je přítomen v klidu
  2. zvětšuje se během aktivity
  3. objevuje se pouze v průběhu úmyslných pohybů
  4. jeho frekvence je velmi pravidelná
  5. jeho amplituda zůstává konstantní v průběhu úmyslných pohybů
C

O mozečku se všeobecně předpokládá, že hraje významnou roli při koordinaci a zajišťování hladkého průběhu úmyslných pohybů. Intenční třes, který může být pozorován při poškození mozečku je nepřítomen v klidu, ale objevuje se na začátku úmyslných pohybů. Tím se liší od Parkinsonova třesu, který provází nigro-striátovou degeneraci a objevuje se hlavně v klidu. Amplituda oscilací mozečkového třesu není konstantní v průběhu úmyslného pohybu.

2. Pohyby typu "chorea" jsou u lidí spojeny většinou s degenerací:
  1. nuclei subthalamici (corpus Luysi)
  2. nigro - striatového traktu
  3. mozečku
  4. laterálního spinothalamického traktu
  5. nucleus caudatus
E

Huntingtonova choroba u lidí je charakterisována degenerací nucleus caudatus. S tím jsou spojeny neorganisované choreiformní pohyby. Poškození ostatních oblastí nervové soustavy, podílejících se na řízení pohybů, může vyvolat jiné poruchy. Např. poškození nc. subthalamicus může vést k náhlým, spont. prudkým pohybům, které se nazývají balismus. Degenerace nigro-striátového dopaminergního systému vede k Parkinsonově chorobě, která je charakterisována sníženou pohyblivostí a třesem. Mozečkové léze vedou k poškození koordinace úmyslných pohybů, což nazýváme ataxie. Spinothalamický trakt přivádí sensorickou informaci do thalamu a jeho poškození pohyby nevyvolává.

3. Elektrická stimulace pomocí elektrod, implantovaných do tzv. "medial forebrain bundle" (tractus telencephalicus medialis) experimentálních zvířet s největší pravděpodobností vyvolá:
  1. opakovanou autostimulaci
  2. zuřivost
  3. reakci vyhnutí ("avoidance")
  4. dočasné ochrnutí
  5. opakované otáčení
A

Dráždění medial forebrain bundle (ale i některých oblastí frontální kůry , limbických oblastí, septa a pod.) zřejmě vyvolává u zvířete příjemné pocity a zvíře vyhledává situace spojené s tímto drážděním. Pokud si může zvíře na okamžik zapnout tuto stimulaci zmáčknutím páčky, opakovaně páčku mačká, což nazýváme autostimulací. Autostimulace má nejvyšší motivační prioritu a pokud bychom to zvířeti dovolili, neustále by mačkalo páčku, nepřijímalo by potravu ani tekutiny a zahynulo by celkovým vyčerpáním.

4. Mnoho neuronů v bazálních gangliích generuje vzruchovou aktivitu:
  1. ve spojení se sensorickou stimulací
  2. na začátku akustické stimulace
  3. před zahájením pomalých pohybů
  4. nezávisle na motorické aktivitě
  5. v průběhu zrakové akomodace
C

Bazální ganglia tvoří část extrapyramidového systému, který se podílí na kontrole a řízení pohybů. Podle nejvíce pravděpodobné představy bazální ganglia hrají závažnou roli při zahájení pomalých úmyslných pohybů a proto řada neuronů začíná generovat vzruchovou aktivitu již před zahájením příslušného pohybu. Aktivita neuronů v bazálních gangliích nemá přímou souvislost se somatosensorickou ani s akustickou stimulací či s akomodací zraku.

5. Jednostranná aplikace studené vody do zevního zvukovodu způsobí závratě a nauseu. Základní příčinou tohoto jevu je:
  1. dočasné znehybnění otolithů
  2. omezení pohybů ampulární kristy
  3. snížení frekvence výbojů ve vestibulárních nervech
  4. zvýšení frekvence výbojů ve vestibulárních jádrech v důsledku jejich ochlazení
  5. ochlazením způsobené proudění endolymfy
E

Ochlazení endolymfy v části polokruhovitého kanálku v blízkosti zevního zvukovodu působí její proudění (ochlazená endolymfa je těžší a pohybuje se směrem dolů). Cirkulace endolymfy v polokruhovitém kanálku vede k dráždění ampulárních krist, které působí závrať a nauseu (působí rovněž kalorický nystagmus. Změna frekvence vzruchů ve vestibulárních jádrech je důsledkem dráždění receptorů proudící endolymfou, nikoliv přímým důsledkem změny jejich teploty.

6. Reflexní kýchnutí je způsobeno:
  1. útlumem čichových receptorů
  2. aktivací čichových receptorů
  3. podrážděním zakončení trigeminu v nosní sliznici
  4. podrážděním chuťových receptorů
  5. podrážděním nervových vláken vedoucích informaci od čichových receptorů
C

Nosní sliznice je bohatě inervována trigeminem a podráždění těchto vláken trigeminu vyvolává řadu reflexů, včetně kýchání a slzení.

7. Kterým z následujících fysiologických mechanismů reaguje sluchový systém na zvýšení frekvence tónu?
  1. zvýší se průměrná frekvence vzruchů ve sluchovém nervu
  2. jednotlivá vlákna sluchového nervu odpovídají na větší pásmo frekvencí
  3. je aktivováno větší množství vláskových buněk
  4. největší amplituda vibrací bazilární membrány se posune směrem k bázi kochley
  5. sluchová kůra je aktivována s menší latencí
D

Primární změna, kterou kochlea reaguje na vyšší tón je změna polohy maximální amplitudy vibrací bazální membrány. Hluboký tón působí největší rozkmit bazilární membrány blízko apexu, kde rovněž dochází k nejsilnější aktivaci vláskových buněk. Při zvyšování tónu se přibližuje maximální amplituda k bázi kochley. Zvyšování průměrné frekvence vzruchů odpovídá zvětšování intensity zvuku. Sluchová kůra je organisována tonotopicky, t.j. jednotlivé oblasti kůry jsou aktivovány tóny o určité výšce. Latence akustické vyvolané odpovědi v kůře nezávisí primárně na výšce tónu.

8. Podráždění retinálních tyčinek světlem má za následek:
  1. zvýšený pohyb Na+ do buňky a hyperpolarisaci
  2. zvýšený pohyb Na+ do buňky a depolarisaci
  3. snížený pohyb Na+ do buňky a hyperpolarisaci
  4. snížený pohyb Na+ do buňky a depolarisaci
  5. žádný z výše uvedených dějů
C

Světlem navozený rozklad rhodopsinu má za následek uzavírání Na+ kanálů a zvýšení membránového potenciálu

9. Peptid zvaný substance P patrně hraje významnou roli v periferním přenosu signálů bolesti primárními afferentními vlákny. Přeříznutí zadních kořenů v blízkosti míchy vede k:
  1. zvýšení hladiny substence P v substancia gelatinosa
  2. zvýšení obsahu substance P v distálním pahýlu pře říznutého zadního kořene
  3. zvýšení obsahu substance P v proximálním pahýlu přeříznutého zadního kořene
  4. snížení množství substance P v těle gangliové buňky zadního kořenu
  5. zvýšení obsahu substance P v předním kořenu
B

Substance P je synthetisována v těle gangliové buňky zadního kořene. Odtud je přenášena axonovým transportem do centrální i periferní větve sensorického periferního vlákna. Centripetálním směrem se substance P dostává do substancia gelatinosa, kde se podílí na přenosu informace o bolestivém podnětu. Přeříznutí zadního kořene má za následek snížení hladiny substance P v substancia gelatinosa a v proximálním pahýlu zadního kořene. Tento peptid je však nadále vytvářen v somatech gangliových buněk zadního kořene a transportován v připojených vláknech, což vede ke zvýšení obsahu substance P v distálním pahýlu přeříznutého zadního kořene. Obsah substance P v předních kořenech se při přeříznutí zadního kořene nemění.

10. Podráždění Golgiho šlachových tělísek vede k:
  1. kontrakci intrafusálních svalových vláken
  2. kontrakci extrafusálních svalových vláken
  3. reflexní inhibici motoneuronů
  4. zvýšení aktivity gama vláken
  5. zvýšení aktivity v afferentních vláknech typu II.
C

Podráždění Golgiho šlachových tělísek vyvolává relaxaci, která zabranuje přílišnému napětí, popřípadě přetržení příslušného svalu. Informace o podráždění Golgiho šlachových tělísek je přiváděna do CNS vlákny typu Ib a aktivuje inhibiční interneurony. Ty pak tlumí aktivitu příslušných a-motoneuronů a tím působí relaxaci extrafusálních svalových vláken, připojených k příslušné šlaše. Aktivita ve skupině afferentních vláken typu II, gama efferentních vláken a intrafusálních svalových vláken není přímo ovlivněna.

11. Které z následujících typů receptorů vykazují za normálních fysiologických podmínek nejvyšší stupeň adaptace
  1. svalové vřeténko
  2. reseptory pro bolest
  3. receptory pro dotyk
  4. viscerální chemoreceptory
  5. receptory napětí v plicích
C

Hmatová tělíska jsou typické fázické receptory, které reagují na začátek a konec déletrvajícího podnětu. Ostatní vyjmenované receptory jsou spíše tonického charakteru s menším stupněm adaptace.

12. Excitační vstupy motoneuronu jsou lokalisovány převážně na jeho dendritické části. Aktivace excitačních vstupů vede ke vzniku akčního potenciálu následujícím způsobem:
  1. vzniklá hyperpolarisace se elektrotonicky přenáší na axonový hrbolek, kde způsobí otevření napětově závislých sodíkových kanálů
  2. vzniklá depolarisace se elektrotonicky přenáší na tělo neuronu, kde způsobí otevření napětově závislých sodíkových kanálů
  3. vzniklá hyperpolarisace se elektrotonicky přenáší na axonový hrbolek, kde způsobí uzavření napětově závislých sodíkových kanálů
  4. vzniklá depolarisace se elektrotonicky přenáší na axonový hrbolek, kde způsobí otevření napětově závislých sodíkových kanálů
  5. vzniklá depolarisace se elektrotonicky přenáší na axonový hrbolek, kde způsobí uzavření napětově závislých sodíkových kanálů
D

Excitační vstupy působí depolarisaci, která se elektrotonický šíří přes buněčné tělo na iniciální segment, kde je největší hustota napěťově závislých sodíkových kanálů. Pokud v místě iniciálního segmentu dojde k dostatečné depolarisaci, dochází k jejich otevření a ke vzniku akčního potenciálu.


© 1999-2005 MaT, All rights reserved
Portions copyrighted by other persons ;-)