Medical Underground
http://medik.cz/[ hlavní stránka | předchozí stránka]

Test:

1. Lokální zvýšení plicní poddajnosti má primárně za následek lokální
  1. snížení perfúze
  2. zvýšení ventilace (*)
  3. vznik alveolárního mrtvého prostoru (*)
  4. snížení ventilace
2. Hypoxie při anémii je kompenzována
  1. zvýšenou saturací hemoglobinu kyslíkem
  2. zvýšením minutového srdečního výdeje (*)
  3. zvýšenou extrakcí kyslíku v kapilárách (*)
  4. snížením erytropoézy
3. Breuerův a Heringův inflační reflex u lidí
  1. má zásadní význam pro regulaci dýchání
  2. je vyjádřený u novorozenců (*)
  3. jeho intenzita stoupá s věkem
  4. je podmíněn správnou funkcí plicních C-vláken
4. Padesát metrů pod hladinou vody je tlak přibližně
  1. 2000 torr (266 kPa)
  2. 3500 torr (465 kPa)
  3. 4500 torr (600 kPa) (*)
  4. 7000 torr (931 kPa)
5. Výdej CO2 u pacienta s globální respirační insuficiencí je v rovnováze s
  1. produkcí CO2 (*)
  2. parciálním tlakem CO2 v alveolárním vzduchu
  3. parciálním tlakem CO2 v arteriální krvi
6. Nejvýše položené trvale obydlené lidské osady jsou v nadmořské výšce přibližně
  1. 8000 m
  2. 5 km (*)
  3. 7 km
  4. 6500 m
7. Povrchové napětí v plicních alveolech
  1. jeho velikost závisí na přítomnosti plicního surfaktantu (*)
  2. jeho velikost klesá se zmenšujícím se poloměrem alveolů
  3. odpovídá přibližně za 50 % plicní elasticity (*)
  4. při jeho snížení dochází ke vzniku plicního emfyzému
8. Oxygenoterapie působí při poruchách difúze
  1. bezvýznamně
  2. příznivě (*)
  3. nepříznivě
9. Při plicním emfyzému je příčinou alveolární hypoventilace nejspíše:
  1. nedostatečná stimulace centrálních chemoreceptorů
  2. nedostatečná stimulace periferních chemoreceptorů
  3. útlum dechových center
  4. zvětšení ventilace mrtvého prostoru (*)
10. Tlak v jícnu odpovídá tlaku
  1. transtorakálnímu
  2. intratorakálnímu (*)
  3. transparietálnímu
  4. transpulmonálnímu
11. Lokální zvýšení odporu dýchacích cest má primárně za následek lokální
  1. zvýšení perfúze
  2. zvýšení ventilace
  3. snížení perfúze
  4. snížení poměru ventilace-perfúze (*)
12. Hyperbarická oxygenoterapie
  1. je metodou volby pro domácí léčbu CHONBP
  2. se používá při otravách oxidem uhelnatým (*)
  3. může zlepšit hojení některých gangrén (*)
  4. je indikována k léčbě chronické plicní hypertenze
13. Při hypokapnii
  1. se pH krve snižuje
  2. se mozkové cévy zužují (*)
  3. se pH krve zvyšuje (*)
  4. se zvyšuje nervosvalová dráždivost (*)
  5. zjistíme hyperventilaci (*)
14. Dýchací cesty a plíce se zbavují nežádoucích částic
  1. pomocí lymfocytů
  2. pomocí řasinkového epitelu (*)
  3. pomocí makrofágů (*)
  4. kašlem (*)
  5. pomocí surfaktantu
15. Nekomplikovaná obstrukční ventilační porucha má
  1. normální RV
  2. normální maximální volní ventilaci
  3. zvýšenou hodnotu FEV1%VC
16. Dechová práce
  1. se zvyšuje úměrně ke snížení plicní poddajnosti (*)
  2. se zvyšuje při astmatickém záchvatu (*)
  3. se sníží po tracheostomii (*)
  4. se určuje podle smyček průtok-objem
17. Ventilační odpověď na hypoxii
  1. je zprostředkována centrálními chemoreceptory
  2. závisí na intaktních karotických tělíscích (*)
  3. je utlumena při hyperkapnii
  4. je utlumena u domorodců z vysokých poloh And (*)
18. Respirační insuficience je stav, kdy
  1. dýchání nestačí zajistit dostatečnou arterializaci krve (*)
  2. v důsledku poruch dýchacích funkcí nastává snížení afinity O2 k Hb
  3. v důsledku poruch dýchacích funkcí dochází k hypokapnii
  4. v důsledku poruch dýchacích funkcí dochází k alkalóze
19. Hypoventilace je charakterizována
  1. vždy sníženou minutovou ventilací
  2. dušností
  3. hyperkapnií (*)
  4. pomalou dechovou frekvencí
20. Při horečce je transport O2 krví
  1. snížen pro posun vazebné křivky doprava
  2. zvýšen pro posun vazebné křivky doprava
  3. zvýšen pro zvětšený srdeční výdej (*)
  4. snížen pro útlum cirkulace
21. Mezi příčiny hypoxémie řadíme
  1. alveolární hypoventilaci (*)
  2. venózní příměs v arteriální krvi (*)
  3. intrapulmonální pravolevé zkraty (*)
  4. prodloužení difúzní dráhy (*)
  5. zmenšení difúzní plochy (*)
22. U fibrózy plic je
  1. izolovaná porucha perfúze
  2. současná porucha perfúze a ventilace (*)
  3. porucha distribuce ventilace (*)
  4. porucha difúze (*)
23. Plicní bloudivé nervy při pneumonii
  1. se podílejí na vzniku tachypnoe (*)
  2. jsou utlumeny
  3. jsou příčinou bradypnoe
  4. vyvolávají apnoický reflex
24. Inspirační kapacita
  1. je objem vzduchu nadechnutý po klidové expiraci (*)
  2. je objem vzduchu nadechnutý po usilovné expiraci
  3. je součet dechového objemu a IRV (*)
25. Charakteristikou globální respirační insuficience je
  1. pouze zvýšení PaCO2
  2. zvýšení PaCO2 a snížení PaO2 (*)
  3. zvýšení PaCO2 a normální PaO2
  4. normální PaCO2 a snížené PaO2
26. Rozdíl v množství kyslíku mezi arteriální a venózní krví
  1. se zvětšuje při srdeční nedostatečnosti (*)
  2. se zvětšuje při tělesné námaze (*)
  3. se zmenšuje při otravě kyanidem (*)
  4. se zvětšuje při dýchání 100 % kyslíku
27. Terapie kyslíkem může být nebezpečná u pacienta s respirační insuficiencí způsobenou
  1. celkovou alveolární hypoventilací (*)
  2. lokální hypoperfuzí
  3. plicním zkratem
  4. difúzním blokem
28. Fyzikálně rozpuštěný kyslík v krvi
  1. vytváří parciální tlak (*)
  2. jeho množství je dostatečné ke krytí bazálního metabolismu
  3. jeho množství závisí na nadmořské výšce (*)
29. Člověku, který má v plazmě 5 mmol/l močoviny, PaO2 120 torr, PaCO2 20 torr a glykémii 5 mmol/l bychom pravděpodobně nejvíce prospěli
  1. injekcí inzulínu
  2. napojením na umělou ledvinou
  3. igelitovým sáčkem ke zpětnému dýchání (*)
  4. umělou ventilací
  5. podáním diuretik
30. Na rychlosti klidného výdechu se podílí
  1. poddajnost plic a hrudníku (*)
  2. odpor dýchacích cest (*)
  3. síla exspiračních svalů
  4. odpor laryngu (*)
31. Příčinou venózní příměsi jsou
  1. pravolevé zkraty nitrosrdeční (*)
  2. neventilované alveoly (*)
  3. alveoly se zvýšeným poměrem ventilace-perfúze
32. Hyposomnie se může vyskytovat
  1. ve vysoké nadmořské výšce (*)
  2. při syndromu autonomního dýchání
  3. při Ondinině kletbě (*)
  4. při Pickwickově syndromu
33. Patologický kašel
  1. provází hojná expektorace
  2. je suchý a dráždivý (*)
  3. může vést k přechodné ischemii mozku (*)
  4. diagnostikujeme podle krvavého sputa
34. Alveolární tlak změříme klinicky
  1. katetrem
  2. v ústech při krátkém přerušení proudu vzduchu (*)
  3. jícnovou sondou
  4. pletyzmografem (*)
35. Hypoxémii a normokapnii nacházíme
  1. při poruchách difúze (*)
  2. při zvýšeném poměru ventilace/perfúze
  3. při malé venózní příměsi (*)
  4. velice zřídka
36. Akutní nebezpečí plicního edému hrozí
  1. u nedonošených dětí s inkompatibilitou Rh
  2. u dětí s defektem komorového septa dříve než se vyvine plicní hypertenze (*)
  3. u dětí s vrozeným adrenogenitálním syndromem se solnou poruchou
37. Zvětšení poměru HCO3-/H2CO3 v krvi svědčí pro
  1. respirační acidózu nekompenzovanou
  2. metabolickou acidózu kompenzovanou
  3. diabetes insipidus
  4. hypoventilaci
38. Hyperoxémie
  1. je sdružena s vyšším PaO2 (*)
  2. provází hyperkapnii
  3. je provázena respirační acidózou
  4. může provázet oxygenoterapii (*)
39. Chronické cor pulmonale
  1. má prvotní příčinu v selhávání levého srdce
  2. má za následek plicní hypertenzi
  3. je provázeno zvětšením jater při dekompenzaci (*)
  4. může mít P pulmonale na EKG (*)
40. Při zpětném dýchání z 10 litrového igelitového sáčku po dobu 5 min.
  1. dojde ke zpomalení dechové frekvence
  2. se zvětší dechový objem (*)
  3. se prodlouží doba volní apnoe
  4. minutová ventilace klesne
41. Dynamická plicní poddajnost je snížena při
  1. prořídnutí plicní tkáně
  2. CHONBP (*)
  3. plicní fibróze (*)
  4. bradypnoi
42. Hypokapnie může být způsobena
  1. hysterickým záchvatem s hyperventilací (*)
  2. pobytem ve vysokých nadmořských výškách (*)
  3. lehkým astmatickým záchvatem (*)
  4. dlouhodobým upoutáním na lůžko s celkovým poklesem metabolické aktivity
43. Při kašli používáme antitusika
  1. vždy
  2. zejména, je-li kašel produktivní
  3. zejména, není-li kašel produktivní (*)
  4. jen zcela vyjímečně
44. Alveolární makrofágy
  1. secernují surfaktant
  2. uvolňují lysozomální enzymy do alveolárního prostoru (*)
  3. transportují z alveolů inhalované částice (*)
  4. secernují alfa-antitrypsin, důležitý faktor bránící rozvoji emfyzému
45. Mezi možné příčiny plicní hypertenze řadíme
  1. vysoký průtok plicním oběhem (*)
  2. snížený odpor plicních cév
  3. sníženou viskozitu krve
46. Nekomplikovaná restrikční ventilační porucha má
  1. sníženou VC (*)
  2. sníženou maximální volní ventilaci (*)
  3. normální Tiffeneauův index (FEV1 jako procento VC) (*)
47. Zvýšené PaCO2 najdeme
  1. u malé venózní příměsi
  2. v alveolárním mrtvém prostoru
  3. vždy při snížení PaO2
  4. při hyperventilaci
  5. při každé ventilační poruše
48. Na dýchací centra působí přímo budivě
  1. vzestup pH a pokles PCO2
  2. pokles pH a vzestup PCO2 (*)
  3. vzestup HCO3-
  4. pokles PO2
49. Hyperkapnie je známkou
  1. stimulace respiračního centra
  2. zachování poměru mezi produkcí a výdejem CO2 při vyšším PCO2 (*)
  3. sníženého poměru mezi produkcí a výdejem CO2
  4. zvýšené kapacity krve pro CO2
50. Déletrvající respirační alkalóza je způsobena primárně
  1. zvýšením plasmatických bikarbonátů
  2. zvýšením pH
  3. zvýšením poměru mezi produkcí a výdejem CO2
  4. zachováním poměru mezi produkcí a výdejem CO2 při nižším PCO2 (*)
51. Dyspnoe je
  1. zpomalené dýchání na základě útlumu dechových center
  2. stav, při kterém si člověk uvědomuje nedostatečnost dýchání (*)
  3. dýchání při snížené dráždivosti dýchacích center
  4. nepravidelné střídání stejně hlubokých vdechů a výdechů
52. Poměr ventilace-perfúze v místě plicní embolizace lokálně
  1. stoupá (*)
  2. klesá
  3. nemění se
53. Bronchodilatační test
  1. využívá stimulace beta-2 receptorů (*)
  2. se používá k průkazu reverzibility obstrukce dýchacích cest (*)
  3. používá jako bronchodilatační podnět látky stimulující alfa adrenergní receptory
  4. jako bronchodilatační podnět mohou být použita také parasympatolytika (*)
54. Akutní bronchokonstrikce
  1. je vždy indikací k tracheotomii
  2. je typická pro záchvat bronchiálního astmatu (*)
  3. není indikována pro terapii
  4. může ustoupit po beta-sympatikolyticích
55. Kyslíková mikroelektroda
  1. potřebuje k analýze asi 1 ml krve
  2. potřebuje k analýze asi 50 ul krve (*)
  3. stanoví primárně obsah kyslíku v krvi
  4. pracuje na polarografickém principu (*)
56. FEV1 je obvykle
  1. snížen u pacienta s bronchiálním astmatem (*)
  2. zvýšen u pacienta s velkým pleurálním výpotkem
  3. snížen u nemocného s chronickou obstrukční nemocí bronchopulmonální (*)
  4. menší u vysoké osoby než u malé
57. Člověku, který má PaO2 75 torr, PaCO2 38 torr, glykémii 12 mmol/l a pH 7.1 bychom pravděpodobně prospěli podáním
  1. kyslíku 30 %
  2. glukózy
  3. umělé ventilace
  4. inzulínu (*)
  5. diuretik
58. Spirografem nezměříme
  1. FRC (*)
  2. inspirační kapacitu
  3. vitální kapacitu
  4. TLC (*)
  5. FEV1
59. Difúzní kapacita plic se stanovuje pomocí následujících plynů
  1. kyslíku
  2. oxidu uhličitého
  3. oxidu dusnatého
  4. oxidu uhelnatého (*)
60. Odpor dýchacích cest je zvýšen u
  1. nekomplikovaných obstrukčních plicních chorob (*)
  2. nekomplikovaných restrikčních plicních chorob
  3. smíšených plicních chorob (*)
61. Na léčebném snížení vysokého odporu dýchacích cest při astmatickém záchvatu se podílí
  1. zvýšení bronchiální sekrece
  2. slizniční dekongesce (*)
  3. zvýšení tonu parasympatiku
  4. stimulace alfa-adrenergních receptorů
  5. stimulace beta-adrenergních receptorů (*)
62. K měření rychlosti vzduchového proudu slouží
  1. spirograf
  2. tokometr
  3. pneumotachometr (*)
  4. ergometr
63. Poddajnost plic klesá
  1. při pneumonii (*)
  2. při chronické bronchitis
  3. při RDS (*)
  4. při nadprodukci surfaktantu
64. U akutní respirační insuficience je v popředí léčby
  1. oxygenoterapie (*)
  2. umělá ventilace (*)
  3. podávání sedativ
  4. podávání infúzí hypertonického roztoku glukózy
65. FEV1
  1. se u emfyzematiků zvyšuje
  2. je závislá na věku (*)
  3. má u zdravého člověka hodnotu větší než 60 % VC (vitální kapacity) (*)
  4. její změření vyžaduje použití celotělového pletysmografu
66. Na vzniku plicních atelektáz se může podílet
  1. stlačení dýchacích cest nádorem (*)
  2. vdechování 100% kyslíku (*)
  3. nedostatek surfaktantu (*)
  4. plicní hypertenze
67. Hypoxie při ischemii se liší od hypoxie při venostáze
  1. nižším PO2 v přiváděné krvi
  2. objemem krve v postižené tkáni (*)
  3. afinitou hemoglobinu ke kyslíku
  4. snazším vznikem cyanózy
68. Latentní respirační insuficience je stav s
  1. nápadnou tachypnoí
  2. klidovou dušností
  3. klidovou hypoxémií anebo hyperkapnií
  4. námahovou hypoxémií anebo hyperkapnií (*)
69. Ke zmenšení difúzní plochy v plících dochází
  1. při mnohočetných plicních mikroemboliích (*)
  2. při intersticiálním edému plic
  3. při emfyzému (*)
  4. při otravě oxidem uhelnatým
70. Hodnota poměru ventilace-perfúze je u sedícího člověka
  1. nižší u bází než u vrcholů plic (*)
  2. vyšší u bází než u vrcholů plic
  3. stejná u bází jako u vrcholů plic
  4. závislá na dechovém vzoru
71. Zhoršená difúze se projeví
  1. především poruchou výdeje CO2
  2. ve stejné míře poruchou výdeje CO2 a spotřeby O2
  3. především poruchou příjmu O2 (*)
72. Zvětšená venózní příměs jako projev nízkých poměrů ventilace-perfúze
  1. vždy vede k respirační insuficienci (*)
  2. sama o sobě k respirační insuficienci nevede
  3. může být plně kompenzována zvětšenou ventilací
  4. nemůže být plně kompenzována zvětšenou ventilací (*)
73. Při záchvatu bronchiálního astmatu pacientovi ulevíme
  1. okamžitou specifickou desenzibilizací zjištěným alergenem
  2. inhalací 100% kyslíku (*)
  3. podáním bronchiálních spasmolytik (*)
  4. podáním antitusik
74. Mezi příčiny hyperkapnie řadíme
  1. alveolární hyperventilaci
  2. těžkou poruchu poměru ventilace-perfúze (*)
  3. anatomické pravolevé zkraty (*)
75. Zvětšení RV je známkou
  1. zhoršené výměny plynů
  2. obstrukce v dýchacích cestách (*)
  3. snížené poddajnosti hrudníku
  4. snížené poddajnosti plic
76. Příčinou akutního cor pulmonale může být nejspíše
  1. infarkt myokardu
  2. plicní emfyzém
  3. embolie plícnice (*)
  4. plicní fibróza
77. Zátěžovým testem se prokazuje respirační insuficience
  1. akutní
  2. chronická
  3. manifestní
  4. latentní (*)
78. Záchvat bronchiálního astmatu zvyšuje
  1. statické plicní odpory inspirační
  2. statické plicní odpory expirační
  3. dynamické plicní odpory inspirační (*)
  4. dynamické plicní odpory expirační (*)
79. Pacient s chronickou globální respirační insuficiencí
  1. má zvýšenou citlivost vůči CO2
  2. má zvýšené hodnoty PaCO2 (*)
  3. měl by mít umělou ventilaci s oxygenoterapií (*)
  4. má vždy klidovou dušnost
80. Při otravě kyanidem je množství kyslíku ve smíšené venózní krvi
  1. snížené
  2. normální
  3. zvýšené (*)
81. Největší zásoba kyslíku v lidském těle je
  1. ve svalech
  2. v objemu FRC
  3. v krvi (*)
  4. v kostní dřeni
82. Exspirační rezervní objem byl 500 ml, RV 1,2 litru. FRC byla
  1. 1.7 litru (*)
  2. 700 ml
  3. 0.6 litru
  4. 1.15 litru
83. Akutní respirační insuficienci
  1. nemůže způsobit vdechnutí cizího tělesa
  2. může způsobit otevřený pneumotorax (*)
  3. léčíme řízenou ventilací (*)
  4. léčíme podáváním kyslíku (*)
84. Při polyglobulii je cyanóza
  1. těžko patrná pro zvětšené množství krvinek
  2. těžko patrná pro vyšší obsah kyslíku v krvi
  3. snáze patrná pro zvětšený srdeční výdej
  4. snáze patrná pro menší obsah redukovaného hemoglobinu
85. Umělá ventilace přerušovaným přetlakem
  1. zhoršuje venózní návrat (*)
  2. patří k nejběžnějším metodám umělé ventilace (*)
  3. se nepoužívá u dětí
  4. se v současné době vůbec neužívá
86. Ergometr použijeme při
  1. zátěžovému testu (*)
  2. měření svalové práce (*)
  3. měření rychlosti svalové kontrakce
  4. měření spotřeby kyslíku
  5. měření ventilace
87. K epidemiologické definici chronické bronchitis patří
  1. typický nález na rtg
  2. suchý dráždivý kašel
  3. kašel s expektorací (*)
  4. změny na smyčkách průtok-objem
88. Zvětšený alveolární mrtvý prostor
  1. vede vždy k respirační insuficienci
  2. sám o sobě k respirační insuficienci nevede (*)
  3. může být plně kompenzován zvětšenou ventilací (*)
  4. nemůže být plně kompenzován zvětšenou ventilací
89. Pacient je připojen na umělou plicní ventilaci, ventilátor je nastaven na dechový objem 1 l a dechovou frekvenci 10/min. Jestliže anatomický mrtvý prostor pacienta je 200 ml a mrtvý prostor respirátoru 50 ml, pak alveolární ventilace pacienta
  1. je 10 l/min
  2. je 5 l/min
  3. je 7,5 l/min (*)
  4. z těchto údajů se nedá stanovit
90. Hyperventilační syndrom
  1. je velice vzácný
  2. vyskytuje se asi v 10 % populace (*)
  3. vyskytuje se asi ve 40 % populace
  4. je častější u mužů než u žen
  5. bývá spojen s úzkostnými stavy (*)
91. Hyperkapnie
  1. vzniká při alveolární hypoventilaci (*)
  2. snižuje nervosvalovou dráždivost (*)
  3. je součástí respirační acidózy (*)
  4. je provázena poklesem PO2 (*)
  5. je provázena snížením ionizovaného plasmatického vápníku
92. Pneumotorax působí
  1. zmenšení reziduálního objemu (*)
  2. omezené rozpínání plic na postižené straně (*)
  3. zmenšené nebo chybějící pohyby žeber na postižené straně
  4. zmenšení vitální kapacity (*)
93. Dusík ve vysokých koncentracích a tlaku (potápění) může způsobit
  1. příznaky alkoholového opojení (*)
  2. euforii (*)
  3. narkózu (*)
94. Při anemické hypoxii
  1. se kapacita krve pro kyslík nemění
  2. se sníží kapacita krve pro kyslík (*)
  3. se sníží počet erytrocytů, ale kapacita krve pro kyslík se nemění
  4. je snížena saturace hemoglobinu kyslíkem
95. Mrtvý prostor
  1. jeho velikost se fyziologicky zvětšuje při vdechu (*)
  2. jeho velikost závisí na velikosti dechové frekvence
  3. velikost jeho ventilace závisí na dechovém vzoru (*)
  4. jeho přítomnost vždy vede k hypoventilaci
96. Dyspnoe
  1. závisí na zvýšených podnětech stimulujících dýchání (*)
  2. bývá sdružena s tachypnoí (*)
  3. nacházíme u některých neurotických osob (*)
  4. má subjektivní charakter (*)
97. Poměr vydýchaného CO2 ku spotřebovanému O2 (RQ)
  1. závisí na ventilaci
  2. závisí na dietě (*)
  3. závisí na srdečním výdeji
  4. závisí na funkci ledvin
98. Hypoxémie může mít tyto příčiny:
  1. zvětšení difúzní plochy
  2. prodloužení difúzní dráhy (*)
  3. snížení PACO2
  4. zmenšení poměru ventilace/perfúze (*)
99. Při 100 g/litr hemoglobinu plně saturovaného kyslíkem, v 1 litru krve je množství O2 přibližně
  1. 60 ml
  2. 210 ml
  3. 130 ml (*)
  4. 170 ml
100. Tlak v žaludku odpovídá tlaku
  1. abdominálnímu (*)
  2. transdiafragmatickému
  3. transparietálnímu
101. Cyanóza je známkou respirační insuficience
  1. vždy
  2. někdy (*)
  3. dostačující k její diagnóze
  4. svědčící pro polyglobulii
102. Sufokace
  1. je synonymem pro dušení (*)
  2. je provázena hypoxií a hyperkapnií (*)
  3. je totéž co asfyxie
  4. může být způsobena aspirací cizího tělesa či generalizovaným bronchospazmem (*)
103. Při mírné anemii
  1. je hyperventilace pro stimulaci periferních chemoreceptorů
  2. jsou periferní chemoreceptory stimulované, ale k hyperventilaci nedochází
  3. se disociační křivka hemoglobinu posune doleva
  4. není hyperventilace (*)
104. U pacienta s chronickou globální respirační insuficiencí se po podání 30 % O2 v N2 může minutová ventilace
  1. zvýšit, protože se zlepší zásobení CNS kyslíkem (*)
  2. zvýšit, protože se zlepší venózní návrat
  3. snížit, protože se utlumí periferní chemoreceptory (*)
  4. snížit, protože se utlumí centrální chemoreceptory
105. Řízená umělá plicní ventilace přerušovaným přetlakem (IPPV)
  1. plně nahrazuje dechovou aktivitu nemocného (*)
  2. nahrazuje jen inspirium
  3. je indikována u apnoických stavů (*)
106. SIDS (sudden infant death syndrome)
  1. se vyskytuje zejména v rozvojových zemích
  2. nemá jasnou etiologii (*)
  3. se vyskytuje častěji u nedonošených novorozenců (*)
  4. je následkem RDS
107. U zdravého člověka
  1. je poměr ventilace/perfúze všech alveolokapilárních jednotek stejný
  2. převažují alveolokapilární jednotky s poměrem V/Q okolo ideálního bodu (*)
  3. převažují alveolokapilární jednotky s poměrem V/Q okolo venózního bodu
108. U zdravého člověka je výdej CO2 (ml/min) v rovnováze s
  1. produkcí CO2 (*)
  2. parciálním tlakem CO2 v alveolárním vzduchu
  3. parciálním tlakem CO2 v arteriální krvi
109. Spotřeba kyslíku je dána především
  1. úrovní ventilace plic
  2. parciálním tlakem kyslíku ve vdechovaném vzduchu
  3. parciálním tlakem kyslíku v alveolárním vzduchu
  4. úrovní metabolismu (*)
110. K objektivním průkazům bolesti patří
  1. hyperémie obličeje
  2. bradykardie
  3. bolestivé grimasy
  4. tachypnoe
111. Ke zvýšení ventilace, které kompenzuje dodávku O2 do tkání nedochází, jestliže je hypoxie způsobena
  1. útlumem dýchacího centra (*)
  2. poruchou poměru ventilace-perfúze v plících
  3. poruchou difúze v plících
  4. mírnou anemií
112. Zdrojem venózní příměsi mohou být
  1. oblasti plic s vysokým poměrem ventilace-perfúze
  2. Thebesiánské žíly (*)
  3. neperfundované alveoly
  4. oblasti s nízkým poměrem ventilace-perfúze (*)
  5. část plic příslušející k bronchu, který byl ucpán vdechnutým cizím tělesem (*)
113. Tlak transparietální použijeme k výpočtu
  1. plicní poddajnosti
  2. poddajnosti stěny hrudníku (*)
  3. poddajnosti respiračního systému
  4. práce inspiračních svalů
114. Laryngitis může vést
  1. k edému laryngu (*)
  2. stridoru (*)
  3. laryngospasmu (*)
  4. ztrátě hlasu (*)
115. Tlakový rozdíl mezi ústy a alveoly
  1. je v průběhu dýchání nulový
  2. je jen při výdechu
  3. je jen při vdechu
  4. je při vdechu i výdechu (*)
116. Aby se vydechl stejný objem vzduchu ve stejném čase při zvýšeném odporu dýchacích cest
  1. musí být zvýšen tlak v ústech
  2. musí být zvýšen tlak alveolární (*)
  3. musí se snížit transpulmonální tlak
117. Hodnotu FRC změříme
  1. spirometricky
  2. metodou vyplavování dusíku (*)
  3. pneumotachometrem
  4. v celotělovém pletyzmografu (*)
  5. heliovou diluční metodou (*)
118. Bronchokonstrikční test
  1. ukazuje na přítomnost emfyzému
  2. je negativní u bronchiální hyperreaktivity
  3. používá jako bronchokonstrikční podnět inhalaci aerosolu parasympatikolytika
  4. používá jako bronchokonstrikční podnět inhalaci chladného vzduchu (*)
119. S přibývajícím věkem se fyziologicky
  1. zvyšuje PaCO2
  2. snižuje PaCO2
  3. zvyšuje PaO2
  4. snižuje PaO2 (*)
120. Nedostatek plicního surfaktantu
  1. vede ke snížení dechové práce
  2. napomáhá transudaci tekutiny do plicních alveolů (*)
  3. usnadňuje vznik atelektáz (*)
  4. zvyšuje povrchové napětí v plicních alveolech (*)
121. Kotinin
  1. je metabolit nikotinu (*)
  2. využívá se jako biomarker aktivního a pasivního kouření (*)
  3. lze prokázat v moči pouze u kuřáků
  4. je vysoce specifický biomarker
122. Chronická respirační insuficience
  1. označuje chronickou hypoxémii anebo hyperkapnii z respiračních příčin (*)
  2. může být latentní nebo manifestní (*)
  3. může být provázena dušností (*)
  4. je vždy sdružena s abnormálním tvarem smyček průtok-objem
123. Barometrický tlak
  1. závisí na nadmořské výšce (*)
  2. při stoupání se zvyšuje přibližně o 1 torr na 10 m nadmořské výšky
  3. snižuje se přibližně o 1 torr na 1 m nadmořské výšky
  4. při stoupání se snižuje přibližně o 1 torr na 10 m nadmořské výšky (*)
124. Dlouhodobé vdechování 100 % O2 při normálním barometrickém tlaku může způsobit
  1. zvýšení propustnosti alveolo-kapilární membrány (*)
  2. poruchu difúze (*)
  3. urychlení metabolismu biogenních aminů, polypeptidů a prostaglandinů v plících
  4. poruchu tvorby surfaktantu (*)
125. Respirační acidózu charakterizuje
  1. pH 7,36, hypokapnie a hypokalémie
  2. pH 7,2, hyperkapnie (*)
  3. pH 7,4, bradykardie, hyperkalémie, snížení standardních bikarbonátů
  4. pH 7,4, plicní edém, cor pulmonale, zvýšená koncentrace HCO3-
126. Při poklesu vitální kapacity pod náležitou hodnotu a nesnížené hodnotě FEV1%VC můžeme uvažovat o rozvoji
  1. plicního emfyzému
  2. bronchiálního astmatu
  3. choroby restriktivního typu (*)
  4. silikózy (*)
127. U emfyzému zjišťujeme
  1. sníženou vzdušnost plic
  2. sníženou statickou plicní poddajnost
  3. destrukční změny alveolárních sept (*)
  4. změny v lokálním poměru ventilace-perfúze (*)
128. Jestliže alveolární mrtvý prostor vzniká v oblastech, kde je rovnoměrně snížená ventilace a perfúze
  1. důsledkem je alveolární hyperkapnie
  2. důsledkem je alveolární hypoxie a hyperkapnie
  3. důsledkem je zmenšení celkové difúzní plochy
129. Alveolární ventilace při stejné úrovni minutové ventilace
  1. na dechovém vzoru nezávisí
  2. se zvyšuje při tachypnoi
  3. se snižuje při tachypnoi (*)
  4. stoupá se zvětšujícím se dechovým objemem (*)
130. Manifestní respirační insuficience je stav s
  1. prohloubeným dýcháním
  2. dušností pouze při námaze
  3. klidovou hypoxémií anebo hyperkapnií (*)
  4. pouze námahovou hypoxémií anebo hyperkapnií
131. Nejčastějšími příznaky toxicity normobarického O2 jsou
  1. zpomalené, mělké dýchání
  2. dráždění projevující se kašlem a nepříjemnými retrosternálními pocity (*)
  3. tachykardie s extrasystolami
  4. poruchy zraku u nedonošených novorozenců (*)
132. Zvýšená ventilace při lokálním poklesu poměru ventilace-perfúze
  1. zabrání hypoxémii, neodstraní hyperkapnii
  2. zabrání hyperkapnii, neodstraní hypoxémii (*)
  3. zabrání jak hyperkapnii tak hypoxémii
  4. neodstraní ani hyperkapnii ani hypoxémii
133. Primární příčinou parciální respirační insuficience při emfyzému je
  1. zvýšená ventilace
  2. nerovnoměrnost poměru ventilace-perfúze (*)
  3. porucha difúze
  4. prodloužení výdechu
134. Při kongesci plic je difúze
  1. zhoršená (*)
  2. zvýšená
  3. neovlivněná
135. U nemocného s respirační chorobou hovoříme o respirační insuficienci tehdy, když
  1. má pacient produktivní kašel
  2. PaO2 je nižší, než hodnota náležitá (*)
  3. má pacient výraznou dušnost
  4. jsou zřejmé známky zvýšené dechové práce
136. Plicní zkraty se mohou projevit
  1. hypokapnií
  2. hypoxémií (*)
  3. pulzacemi krčních žil
137. Kolaps plic při pneumotoraxu je způsoben
  1. tlakem hrudníku
  2. smrštivou silou plic (*)
  3. negativním transpulmonálním tlakem
  4. pozitivním transpulmonálním tlakem
138. Při plicním edému je PEEP (positive end-expiratory pressure)
  1. kontraindikován pro možnost poškození plicního parenchymu
  2. kontraindikován pro neúčinnost
  3. indikován pro zvýšení středního alveolárního tlaku (*)
  4. indikován pro snížení středního alveolárního tlaku
139. Inspirační stridor je typický
  1. u stenózy pod bifurkací trachey
  2. při zvětšené adenoidní vegetaci
  3. při astmatickém záchvatu
  4. u stenózy nad bifurkací trachey (*)
140. Polypnoe je
  1. zesílené dýchání pravidelného rytmu
  2. mělké, rychlé dýchání (*)
  3. stav, kdy dechový objem nabývá různých hodnot
  4. usilovné dýchání, provázené nepříjemnými pocity
141. Pro stanovení práce bránice je rozhodující tlakový rozdíl mezi
  1. tlakem jícnovým a alveolárním
  2. tlakem intratorakálním a abdominálním (*)
  3. tlakem jícnovým a atmosférickým
142. Poloha bránice bude při těžkém astmatickém záchvatu
  1. zvýšená
  2. normální
  3. snížená (*)
  4. vyšší v inspíriu než v expíriu
143. Nedostatek surfaktantu se uplatňuje při patogenezi
  1. RDS (*)
  2. ARDS (*)
  3. šokové plíce (*)
  4. plicní hypertenze
144. Alveolární ventilace (V'A) se vypočítá podle vzorce
  1. V'A = f x VT
  2. V'A = f x VT - f x VD (*)
  3. V'A = V'E - f x VT
  4. V'A = V'E - V'D (*)
  5. V'A = V'E - f x VD (*)
145. K příznakům horské nemoci patří
  1. dušnost (*)
  2. bolesti v kloubech
  3. palpitace (*)
  4. nausea (*)
  5. nespavost (*)
146. Zmenšení vitální kapacity je typické pro
  1. choroby restriktivní (*)
  2. počínající obstrukční plicní choroby
  3. počínající chronickou bronchitis
  4. pneumokoniózy (*)
147. Příčinou hypoxie při plicním edému je
  1. porucha difúze způsobená prodloužením difúzní dráhy (*)
  2. porucha difúze způsobená zmenšením difúzního koeficientu plynů
  3. porucha ventilace způsobená snížením odporu plic
  4. porucha poměru V/Q způsobená nerovnoměrnou roztažlivostí různých částí plic (*)
148. Umělá ventilace
  1. může vyvolat tetanii, je-li prováděna nadměrně (*)
  2. by měla používat zvlhčovače vzduchu (*)
  3. by měla být zavedena u pacienta s lézí míchy na úrovni C-2 (*)
  4. předpokládá podávání směsi s minimálně 60 % O2
149. Mezi komplikace umělé plicní ventilace patří
  1. pneumotorax (*)
  2. bronchopulmonální dysplazie (*)
  3. systémová hypertenze
  4. podkožní emfyzém (*)
150. Při hypoventilaci je pH krve
  1. zvýšené
  2. snížené (*)
  3. nemění se
  4. zprvu zvýšené, pak snížené
  5. zprvu snížené, pak zvýšené
151. Pro hyperventilaci je charakteristická arteriální
  1. hyperkapnie, odpovídající zvýšení výdeje CO2
  2. hyperkapnie, způsobená změnou transportu CO2 v krvi
  3. hypokapnie, způsobená zvýšeným odvětráním CO2 (*)
  4. hypokapnie, způsobená změnou respiračního kvocientu
152. K příčinám chronické plicní hypertenze patří
  1. vasokonstrikce ve velkém oběhu
  2. alveolární hypoxie (*)
  3. velké plicní zkraty (*)
  4. selhávání levého srdce (*)
153. Řízená umělá plicní ventilace přerušovaným přetlakem (IPPV)
  1. se už prakticky neužívá
  2. je běžná metoda umělé ventilace (*)
  3. ovlivňuje venózní návrat (*)
  4. na oběhový systém nepůsobí
154. Trvání volní apnoe se prodlouží
  1. po předchozí hyperventilaci (*)
  2. nácvikem (*)
  3. předchozím požitím látky stimulující dýchání
  4. předchozím zpětným dýcháním
155. V nadmořské výšce 6000 m je parciální tlak kyslíku v alveolárním vzduchu přibližně
  1. 112 torr (14.9 kPa)
  2. 155 torr (20.6 kPa)
  3. 34 torr (4.5 kPa) (*)
156. Epidemiologie
  1. poskytuje korelace mezi znečištěním ovzduší a výskytem respiračních nemocí (*)
  2. je nauka o infekčních chorobách
  3. poskytuje informace o vztahu mezi dietou a výskytem kardiovaskulárních chorob (*)
  4. určuje příčinné vztahy mezi znečištěním ovzduší a respiračními chorobami
157. Vdechování 100 % kyslíku
  1. vede do 2 h ke smrti
  2. může pomoci při léčbě gangrén
  3. uplatní se při domácí oxygenoterapii
  4. působí toxicky na CNS (*)
  5. nepůsobí toxicky na plicní parenchym
158. Respirační acidóza se kompenzuje
  1. zadržováním bikarbonátů (*)
  2. zvýšeným vylučováním bikarbonátů
  3. hypoventilací
  4. hyperventilací
159. Kyslík vázaný na hemoglobin
  1. lze vytěsnit oxidem uhelnatým (*)
  2. jeho množství lze podstatně zvýšit dýcháním 100 % kyslíku
  3. se snáze uvolňuje v kyselém prostředí (*)
  4. se snáze uvolňuje v alkalickém prostředí
160. Označte kombinace, které mohou nastat
  1. astmatický záchvat, mírná hypoxémie a mírná hypokapnie (*)
  2. těžký astmatický záchvat, těžká hypokapnie a normální PaCO2
  3. rozsáhlá pneumonie, hypoxémie, hyperkapnie (*)
  4. psychogenní hyperventilace, normální PaO2, hypokapnie s respirační alkalózou (*)
161. Hypoventilace je charakterizována vždy
  1. sníženou minutovou ventilací
  2. dušností
  3. hyperkapnií (*)
  4. pomalou dechovou frekvencí
162. ARDS
  1. je častý u nedonošených kojenců
  2. vyskytuje se při sepsi (*)
  3. léčí se infúzí 5 % glukózy
  4. patří k častým příčinám úmrtí na válečná poranění (*)
163. Zadržování CO2 v organismu
  1. je provázeno respirační alkalózou
  2. je následkem hypoventilace (*)
  3. vede k respirační acidóze (*)
  4. je následkem snížení poměru mezi produkcí a výdejem CO2
164. Minutová ventilace při zátěži je u osob s ventilační poruchou
  1. zvýšena stejně jako u zdravých
  2. zvýšena více než u zdravých
  3. zvýšena méně než u zdravých (*)
165. Měření PEF (peak expiratory flow) se užívá při
  1. nefritidě
  2. kardiální nedostatečnosti
  3. bronchiálním astmatu (*)
  4. anémii
166. CHONBP
  1. je vzácné onemocnění krvetvorby
  2. je symbol pro "chronickou obstrukční nemoc bronchopulmonální" (*)
  3. je symbol pro "chronic heart of no blood pressure"
  4. může být spojena s přítomností plicního emfyzému (*)
167. Ventilace mrtvého prostoru při stejné úrovni minutové ventilace
  1. závisí na dechové frekvenci (*)
  2. závisí na dechovém objemu (*)
  3. vede k hypoventilaci
  4. se zvětšuje při obstrukci dýchacích cest
168. Cyanóza
  1. je nejlépe patrná na sliznicích (*)
  2. je přítomna při zvýšení obsahu redukovaného Hb v arteriální krvi nad 5 g% (*)
  3. je přítomna při zvýšení obsahu redukovaného Hb v arteriální krvi nad 0,5 g%
  4. je příznakem vrozené srdeční vady s levopravým zkratem
169. Při otravě oxidem uhelnatým
  1. je postižená osoba cyanotická
  2. je vhodná hyperbarická oxygenoterapie (*)
  3. je vhodné použití látek stimulujících dýchání
  4. je postižená osoba růžová (*)
170. alfa1-antitrypsin
  1. je zvýšen u některých vrozených plicních dysplázií
  2. je snížen u některých forem emfyzému plic (*)
  3. se podílí na vzniku duodenálních vředů
  4. patří k mediátorům zánětu
171. Skiaskopií hrudníku můžeme zjistit
  1. pneumotorax (*)
  2. globální respirační insuficienci
  3. parciální respirační insuficienci
  4. pneumonii (*)
172. Při anémii se transportuje ve 100 ml krve kyslíku
  1. méně pro nižší parciální tlak
  2. stejně pro vyšší parciální tlak
  3. méně, protože je méně kyslíku vázáno na hemoglobin (*)
  4. stejně, protože je více kyslíku vázáno na hemoglobin
  5. stejně, protože je více transportován v rozpuštěné formě
173. Tlak transpulmonální je tlakový rozdíl mezi
  1. tlakem jícnovým a abdominálním
  2. tlakem jícnovým a atmosférickým
  3. tlakem jícnovým a alveolárním (*)
  4. tlakem intratorakálním a atmosférickým
174. Při stanovení alveolárního tlaku v tělovém pletyzmografu
  1. dýchá vyšetřovaná osoba vzduch zvenčí
  2. dýchá vyšetřovaná osoba proti uzávěru
  3. dýchá vyšetřovaná osoba vzduch z pletyzmografu (*)
  4. měření se provádí při volní zástavě dechu
175. Oxygenoterapie při venózní příměsi
  1. zlepšuje ventilaci postižených partií
  2. zvětšuje množství kyslíku rozpuštěného v plazmě (*)
  3. zlepšuje prokrvení plic
  4. výrazně zlepší dodávku kyslíku do organismu
176. Snížený poměr ventilace-perfúze pro uzávěr části dýchacích cest je sdružen se
  1. zkrácením difúzní dráhy
  2. urychlením difúze
  3. zvětšením difúzní plochy
  4. zmenšením difúzní plochy (*)
177. Při dosažení uzávěrového objemu
  1. se uzavírají všechny alveoly
  2. se zhoršuje distribuce ventilace (*)
  3. dochází k uzávěru některých dýchacích cest (*)
  4. je ukončeno expírium
178. Tělovým pletyzmografem změříme
  1. objem těla
  2. odpor dýchacích cest (*)
  3. objem krve v plících
  4. alveolární tlak (*)
  5. reziduální objem plic (*)
179. Fyziologická venózní příměs u mladého, zdravého člověka je přibližně
  1. 1-3 % srdečního výdeje (*)
  2. 5-10 % srdečního výdeje
  3. 15 % srdečního výdeje
  4. 20 % srdečního výdeje
180. Tlak v ústech u zdravého člověka odpovídá tlaku alveolárnímu
  1. vždy
  2. při krátkém přerušení proudu vzduchu (*)
  3. při exspirační pauze (*)
  4. na vrcholku inspíria (*)
181. Explozivní dekomprese se může vyskytnout
  1. při vysokohorském horolezeckém výstupu
  2. v letadle (*)
  3. v balonu
  4. v kesonu
  5. v kosmické lodi (*)
182. Zvýšený odpor dýchacích cest
  1. může být způsoben kongescí sliznice dýchacích cest (*)
  2. zvyšuje dechovou práci (*)
  3. je přítomen při záchvatu bronchiálního astmatu (*)
  4. je přímo úměrný poloměru dýchacích cest
183. O hyperventilaci hovoříme
  1. tehdy, když člověk intenzivně dýchá s co největším úsilím
  2. při hypokapnii, kdy ventilace přesahuje metabolické potřeby organismu (*)
  3. při alveolární ventilaci úměrně zvýšené vysokému metabolismu
  4. při ventilaci vedoucí k respirační alkalóze (*)
184. Fyziologická venózní příměs u mladého, zdravého člověka je přibližně
  1. 1-3 % srdečního výdeje (*)
  2. 5-10 % srdečního výdeje
  3. 15 % srdečního výdeje
  4. 20 % srdečního výdeje
185. Jako alveolokapilární blok působí změny plicní tkáně, které nacházíme při
  1. plicní fibróze (*)
  2. plicním edému (*)
  3. emfyzému plic
186. Vstřebávání vzduchu z uzavřeného pneumotoraxu se urychlí
  1. při vdechování 100 % kyslíku (*)
  2. při vdechování 15 % kyslíku
  3. injekcemi streptokinázy
  4. infúzí surfaktantu
187. Při zjišťování regionálních poruch poměru ventilace-perfúze nám pomůže
  1. změření ventilace
  2. změření srdečního výdeje
  3. scintigrafie (*)
  4. alveolo-arteriální gradient PO2 anebo PCO2 (*)
  5. změření spotřeby kyslíku anebo výdeje oxidu uhličitého
188. K obrazu horské nemoci patří
  1. nevolnost (*)
  2. halucinace
  3. palpitace (*)
  4. insomnie (*)
  5. polyurie
189. Lokální poměr výměny plynů (R)
  1. může nabývat hodnoty od 0.5 do 2 (*)
  2. závisí na lokálním poměru ventilace-perfúze (*)
  3. zvětšuje se v oblastech s nízkým poměrem ventilace-perfúze
  4. zvětšuje se v oblastech s vysokým poměrem ventilace-perfúze (*)
190. Ke kompenzaci respirační alkalózy dochází
  1. zadržováním CO2
  2. zadržováním bikarbonátů
  3. hyperventilací
  4. zvýšeným vylučováním bikarbonátů (*)
  5. hypoventilací
191. Při obezitě je dechová práce zvýšená, protože
  1. obézní jedinec musí více dýchat
  2. obezita je provázena zvýšeným odporem dýchacích cest
  3. je zvětšen setrvačný odpor respiračního systému (*)
  4. je snížena poddajnost plic
  5. je snížena poddajnost hrudníku (*)
192. Tiffeneaův test je zjištění
  1. jednosekundové vitální kapacity při usilovném výdechu v % náležité hodnoty
  2. výkonnosti kardiopulmonálního systému
  3. feochromocytomu
  4. vylučování vody po vodní zátěži
193. Akutní snížení pH ze 7.4 na 7.1
  1. znamená pokles [H+] o 30 %
  2. může být způsobeno vzestupem PaCO2 o polovinu
  3. znamená vzestup [H+] (*)
  4. znamená jednoznačně metabolickou acidózu
194. Porucha difúze se zvýrazní při alveolární
  1. normoxii
  2. hyperoxii
  3. hypoxii (*)
  4. hyperkapnii
195. Příčná léze míšní v úrovni C 2
  1. má za následek tetraplegii (*)
  2. má za následek paraplegii
  3. je indikací pro umělou ventilaci plic (*)
  4. není slučitelná se životem
196. Biotovo dýchání je charakterizováno
  1. apnoickými pauzami, po kterých následuje skupina dechů o pravidelné frekvenci
  2. pravidelným střídáním stejně hlubokých vdechů a výdechů
  3. skupinami různě intenzivních vdechů s pauzami (*)
  4. neměnným rytmem střídání inspirace a exspirace
197. Průkaz respirační insuficience se zakládá především na
  1. spirografii
  2. rtg vyšetření plic
  3. vyšetření krevních plynů (*)
  4. anamnéze
198. Léčebné dýchání při trvalém přetlaku (CPAP)
  1. se provádí pomocí nasotracheální intubace (*)
  2. často se sdružuje s oxygenoterapií (*)
  3. se dnes již neprovádí
199. Při levostranné srdeční insuficienci může vznikat
  1. plicní edém (*)
  2. prekapilární plicní hypertenze
  3. postkapilární plicní hypertenze (*)
  4. porucha ventilace restrikčního typu (*)
200. Únava dýchacích svalů
  1. se v klinických situacích nevyskytuje
  2. se může projevit hypoventilací (*)
  3. je způsobena nedostatkem acetylcholinesterázy ve svalech
  4. je irreverzibilní omezení schopnosti svalu vytvářet sílu
201. K první pomoci při pneumotoraxu patří
  1. převedení otevřeného na uzavřený (*)
  2. převedení vnitřního na zevní
  3. zalepení prasklé buly
  4. převedení otevřeného na záklopkový
202. Chronická bronchitis
  1. je závažné onemocnění, které může vést ke cor pulmonale (*)
  2. je častá u kuřáků (*)
  3. není provázena rozvojem obstrukce v dýchacích cestách
  4. je následkem bronchiální hyperreaktivity
203. Alveolární ventilace při řeči
  1. zpravidla stoupá (*)
  2. zpravidla klesá
  3. není ovlivněna
204. Kussmaulovo dýchání pozorujeme nejspíše při
  1. pneumonii
  2. ARDS
  3. diabetes mellitus (*)
  4. CHONBP
  5. iktu
205. Ondinina kletba
  1. se může projevovat hyposomnií (*)
  2. je způsobena poškozením kortiko-spinálních drah
  3. je způsobena poruchou bulbo-spinálních drah (*)
  4. je provázena zvracením a metabolickou alkalózou
206. K měření poddajnosti plic použijeme
  1. změny objemu (*)
  2. transparietální tlak
  3. transpulmonální tlak (*)
  4. tlak transdiafragmatický
207. Lokální snížení plicní poddajnosti má primárně za následek lokální
  1. zvýšení perfúze
  2. vznik venózní příměsi (*)
  3. snížení ventilace (*)
  4. snížení poměru ventilace-perfúze (*)
208. Zvýšená ventilace při lokálním vzestupu poměru ventilace-perfúze
  1. zabrání hypoxémii, neodstraní hyperkapnii
  2. zabrání hyperkapnii, neodstraní hypoxémii
  3. zabrání jak hyperkapnii tak hypoxémii (*)
  4. neodstraní ani hyperkapnii ani hypoxémii
209. Kašel
  1. vzniká reflexně mechanickou stimulací alveolů
  2. je potlačen při celkové anestézii (*)
  3. je sdružen s přechodným vzestupem arteriálního krevního tlaku (*)
  4. je sdružen s kolísáním srdečního výdeje (*)
  5. vždy potlačujeme podáním antitusik
210. Cheyneovo-Stokesovo dýchání
  1. nalezneme u pacientů s metabolickou alkalózou
  2. nalezneme u některých pacientů se srdeční insuficiencí (*)
  3. je cyklický sled zvětšujících a zmenšujících se dechových objemů (*)
  4. je periodické dýchání (*)
211. Dušnost je důležitý příznak, protože
  1. může přivést nemocného k lékaři (*)
  2. jednoznačně ukazuje na respirační příčinu choroby
  3. obře koreluje se změnami velikosti plicních objemů a kapacit
  4. dobře koreluje s hodnotami PaO2
212. Hypoxémie může být způsobena
  1. sníženým PAO2 (*)
  2. hyperventilací
  3. zmenšením difúzní plochy (*)
  4. prodloužením difúzní dráhy (*)
213. Náhlé snížení tlaku po déletrvající hyperbarii může mít za následek
  1. vznik kesonové nemoci (*)
  2. vznik horské nemoci
  3. nemoc z dekomprese (*)
  4. obrny (*)
214. Cheyneovo-Stokesovo dýchání je
  1. periodické dýchání vzrůstajícího a klesajícího dechového objemu s pauzami (*)
  2. prohloubené urychlené dýchání
  3. nepravidelné lapavé dýchání a apnoickými pauzami
215. Alveolární mrtvý prostor vzniká
  1. v neventilovaných oblastech plic
  2. v oblastech, kde je rovnoměrně snížená ventilace a perfúze d)-v oblastech se zvýšeným poměrem ventilace perfúze
216. Při oboustranné obrně bránice u člověka dochází k
  1. těžké akutní respirační insuficienci
  2. hypoventilaci v noci (*)
  3. paradoxnímu pohybu břicha (*)
  4. hyperventilaci
217. Nemoc z dekomprese
  1. provází rychlé vynoření potápěčů dýchajících směsi plynů v přetlaku (*)
  2. se léčí v barokomoře (*)
  3. se projeví bolestmi v kloubech (*)
  4. má příčinu v tvorbě bublinek kyslíku ve tkáních obsahujících tuk
218. Odpor plicní tkáně se zvyšuje při
  1. emfyzému plic
  2. bronchiálním astmatu
  3. edému plic (*)
  4. fibróze plic (*)
219. Dušnost provází respirační insuficienci
  1. vždy
  2. někdy (*)
  3. jen při akutní manifestní formě
  4. jen při latentní formě
  5. jen při chronické formě
220. Při záchvatu astma bronchiale je
  1. těžká porucha ventilace (*)
  2. zpomalené dýchání (*)
  3. vysoký stav bránice
  4. porucha alveolokapilární membrány
221. Největší venózní příměs je při
  1. bronchiálním astmatu
  2. emfyzému plic
  3. plicní fibróze
  4. cyanotických srdečních vadách (*)
222. Při déletrvající hypobarii je nebezpečí
  1. hyperkapnie
  2. hypoxie (*)
  3. ztráty vědomí (*)
  4. kesonové nemoci
223. Pulzní oxymetrie udává
  1. parciální tlak kyslíku v kapilární krvi
  2. parciální tlak kyslíku v arteriální krvi
  3. saturaci arteriální krve kyslíkem (*)
  4. saturaci venózní krve kyslíkem
224. Patologický tvar smyčky průtok-objem můžeme předpokládat u
  1. retrosternální strumy (*)
  2. karcinomu laryngu (*)
  3. astmatického záchvatu (*)
225. Ke známkám chronického cor pulmonale patří
  1. edémy dolních končetin (*)
  2. P pulmonale na EKG (*)
  3. hypertrofie pravé komory (*)
  4. selhávání levého srdce
226. Při adaptaci na vysokohorskou polohu dochází
  1. k acidifikaci mozkomíšního moku (*)
  2. k hemodiluci
  3. k hemokoncentraci (*)
  4. ke zvýšené exkreci bikarbonátů (*)
  5. k retenci bikarbonátů
227. Spirografií můžeme zjistit
  1. VC (*)
  2. FEV1 (*)
  3. funkční reziduální kapacitu plic
  4. inspirační kapacitu (*)
228. U nekomplikovaných obstrukčních onemocnění dýchacího systému nacházíme typicky
  1. snížené hodnoty VC
  2. sníženou hodnotu TLC
  3. normální hodnotu FEV1
  4. normální hodnotu MVV
229. Nekomplikovaná obstrukční ventilační porucha má
  1. normální VC (*)
  2. snížen FEV1 (*)
  3. snížen odpor dýchacích cest
230. Největší venózní příměs je při
  1. bronchiálním astmatu
  2. emfyzému plic
  3. plicní fibróze
  4. cyanotických srdečních vadách (*)
231. Při VD = 0,15 l, V'E = 15 l/min a f = 20 c/min je V'A =
  1. 6 l/min
  2. 9 l/min
  3. 12 l/min (*)
  4. 13,5 l/min
232. Při metabolické acidóze nacházíme dýchání
  1. Biotovo
  2. Cheynovo-Stokesovo
  3. Kussmaulovo (*)
  4. periodické dýchání
233. Oxid uhličitý je krví transportován
  1. převážně v rozpuštěné formě
  2. převážně jako bikarbonát v plazmě (*)
  3. převážně jako bikarbonát v erytrocytech
  4. též jako karbaminohemoglobin (*)
234. Při záchvatu bronchiálního astmatu zjišťujeme
  1. klidovou dušnost (*)
  2. auxiliární dýchání (*)
  3. relativní zkrácení exspíria
  4. námahovou dušnost, není klidová dušnost
235. Spánková apnoe může mít příčinu
  1. centrální (*)
  2. periferní (*)
  3. oběhovou
  4. endokrinní
236. Pro plicní emfyzém je typické
  1. zvýšení funkční reziduální kapacity (*)
  2. zvýšení plicní poddajnosti (*)
  3. u pokročilých případů hypoxémie a případně hyperkapnie (*)
  4. u pokročilých případů plicní hypertenze (*)
237. Akutní plicní hypertenze může vzniknout při
  1. dietě s vysokým obsahem soli
  2. selhání levého srdce (*)
  3. mnohočetné mikroembolizaci plic (*)
  4. respirační alkalóze
238. Bronchiální hyperreaktivita se vyskytuje
  1. pouze u astmatiků
  2. u všech kuřáků
  3. často u dětí (*)
  4. typicky jako nemoc z povolání
239. Pickwickův syndrom zahrnuje
  1. obezitu a diabetes mellitus
  2. obezitu, hyperventilaci a diabetes insipidus
  3. obezitu, hypoxii, hyperkapnii a cor pulmonale (*)
  4. obezitu, chronickou hyperventilaci a cor pulmonale
240. Při vdechování vzduchu s 5 % CO2
  1. se sníží produkce CO2 v organismu
  2. dojde k zvětšování minutové ventilace (*)
  3. dojde k tachypnoe se zmenšením dechového objemu
  4. dojde k útlumu karotických tělísek
  5. dojde k vazodilataci (*)
241. Bolest na hrudi, vázaná na dýchací pohyby, je typická pro
  1. suchou pleuritis (*)
  2. infarkt myokardu
  3. infrakci žebra (*)
  4. pleurální výpotek
242. Zvýšený poměr ventilace-perfúze pro uzávěr část plicního řečiště je sdružen se
  1. zkrácením difúzní dráhy
  2. urychlením difúze
  3. zvětšením difúzní plochy
  4. zmenšením difúzní plochy (*)
243. Při domácí oxygenoterapii
  1. se používají koncentrátory kyslíku (*)
  2. se vdechuje vzduch obohacený až 30 % kyslíku (*)
  3. je indikována inhalace kyslíkové směsi 16-20 hodin denně (*)
  4. se zlepšuje kvalita života i doba přežití (*)
244. Vysokofrekvenční ventilace
  1. je zatím jen ve stádiu výzkumu
  2. se používá při všech operacích s umělou ventilací plic
  3. zmenšuje pohyby plic (*)
  4. zvětšuje pohyby plic

© 1999-2005 MaT, All rights reserved
Portions copyrighted by other persons ;-)