Medical Underground
http://medik.cz/[ hlavní stránka | předchozí stránka]

Test:

1. Lokální zvýšení plicní poddajnosti má primárně za následek lokální
  1. snížení perfúze
  2. zvýšení ventilace
  3. vznik alveolárního mrtvého prostoru
  4. snížení ventilace
BC
2. Hypoxie při anémii je kompenzována
  1. zvýšenou saturací hemoglobinu kyslíkem
  2. zvýšením minutového srdečního výdeje
  3. zvýšenou extrakcí kyslíku v kapilárách
  4. snížením erytropoézy
BC
3. Breuerův a Heringův inflační reflex u lidí
  1. má zásadní význam pro regulaci dýchání
  2. je vyjádřený u novorozenců
  3. jeho intenzita stoupá s věkem
  4. je podmíněn správnou funkcí plicních C-vláken
B
4. Padesát metrů pod hladinou vody je tlak přibližně
  1. 2000 torr (266 kPa)
  2. 3500 torr (465 kPa)
  3. 4500 torr (600 kPa)
  4. 7000 torr (931 kPa)
C
5. Výdej CO2 u pacienta s globální respirační insuficiencí je v rovnováze s
  1. produkcí CO2
  2. parciálním tlakem CO2 v alveolárním vzduchu
  3. parciálním tlakem CO2 v arteriální krvi
A
6. Nejvýše položené trvale obydlené lidské osady jsou v nadmořské výšce přibližně
  1. 8000 m
  2. 5 km
  3. 7 km
  4. 6500 m
B
7. Povrchové napětí v plicních alveolech
  1. jeho velikost závisí na přítomnosti plicního surfaktantu
  2. jeho velikost klesá se zmenšujícím se poloměrem alveolů
  3. odpovídá přibližně za 50 % plicní elasticity
  4. při jeho snížení dochází ke vzniku plicního emfyzému
AC
8. Oxygenoterapie působí při poruchách difúze
  1. bezvýznamně
  2. příznivě
  3. nepříznivě
B
9. Při plicním emfyzému je příčinou alveolární hypoventilace nejspíše:
  1. nedostatečná stimulace centrálních chemoreceptorů
  2. nedostatečná stimulace periferních chemoreceptorů
  3. útlum dechových center
  4. zvětšení ventilace mrtvého prostoru
D
10. Tlak v jícnu odpovídá tlaku
  1. transtorakálnímu
  2. intratorakálnímu
  3. transparietálnímu
  4. transpulmonálnímu
B
11. Lokální zvýšení odporu dýchacích cest má primárně za následek lokální
  1. zvýšení perfúze
  2. zvýšení ventilace
  3. snížení perfúze
  4. snížení poměru ventilace-perfúze
D
12. Hyperbarická oxygenoterapie
  1. je metodou volby pro domácí léčbu CHONBP
  2. se používá při otravách oxidem uhelnatým
  3. může zlepšit hojení některých gangrén
  4. je indikována k léčbě chronické plicní hypertenze
BC
13. Při hypokapnii
  1. se pH krve snižuje
  2. se mozkové cévy zužují
  3. se pH krve zvyšuje
  4. se zvyšuje nervosvalová dráždivost
  5. zjistíme hyperventilaci
BCDE
14. Dýchací cesty a plíce se zbavují nežádoucích částic
  1. pomocí lymfocytů
  2. pomocí řasinkového epitelu
  3. pomocí makrofágů
  4. kašlem
  5. pomocí surfaktantu
BCD
15. Nekomplikovaná obstrukční ventilační porucha má
  1. normální RV
  2. normální maximální volní ventilaci
  3. zvýšenou hodnotu FEV1%VC

16. Dechová práce
  1. se zvyšuje úměrně ke snížení plicní poddajnosti
  2. se zvyšuje při astmatickém záchvatu
  3. se sníží po tracheostomii
  4. se určuje podle smyček průtok-objem
ABC
17. Ventilační odpověď na hypoxii
  1. je zprostředkována centrálními chemoreceptory
  2. závisí na intaktních karotických tělíscích
  3. je utlumena při hyperkapnii
  4. je utlumena u domorodců z vysokých poloh And
BD
18. Respirační insuficience je stav, kdy
  1. dýchání nestačí zajistit dostatečnou arterializaci krve
  2. v důsledku poruch dýchacích funkcí nastává snížení afinity O2 k Hb
  3. v důsledku poruch dýchacích funkcí dochází k hypokapnii
  4. v důsledku poruch dýchacích funkcí dochází k alkalóze
A
19. Hypoventilace je charakterizována
  1. vždy sníženou minutovou ventilací
  2. dušností
  3. hyperkapnií
  4. pomalou dechovou frekvencí
C
20. Při horečce je transport O2 krví
  1. snížen pro posun vazebné křivky doprava
  2. zvýšen pro posun vazebné křivky doprava
  3. zvýšen pro zvětšený srdeční výdej
  4. snížen pro útlum cirkulace
C
21. Mezi příčiny hypoxémie řadíme
  1. alveolární hypoventilaci
  2. venózní příměs v arteriální krvi
  3. intrapulmonální pravolevé zkraty
  4. prodloužení difúzní dráhy
  5. zmenšení difúzní plochy
ABCDE
22. U fibrózy plic je
  1. izolovaná porucha perfúze
  2. současná porucha perfúze a ventilace
  3. porucha distribuce ventilace
  4. porucha difúze
BCD
23. Plicní bloudivé nervy při pneumonii
  1. se podílejí na vzniku tachypnoe
  2. jsou utlumeny
  3. jsou příčinou bradypnoe
  4. vyvolávají apnoický reflex
A
24. Inspirační kapacita
  1. je objem vzduchu nadechnutý po klidové expiraci
  2. je objem vzduchu nadechnutý po usilovné expiraci
  3. je součet dechového objemu a IRV
AC
25. Charakteristikou globální respirační insuficience je
  1. pouze zvýšení PaCO2
  2. zvýšení PaCO2 a snížení PaO2
  3. zvýšení PaCO2 a normální PaO2
  4. normální PaCO2 a snížené PaO2
B
26. Rozdíl v množství kyslíku mezi arteriální a venózní krví
  1. se zvětšuje při srdeční nedostatečnosti
  2. se zvětšuje při tělesné námaze
  3. se zmenšuje při otravě kyanidem
  4. se zvětšuje při dýchání 100 % kyslíku
ABC
27. Terapie kyslíkem může být nebezpečná u pacienta s respirační insuficiencí způsobenou
  1. celkovou alveolární hypoventilací
  2. lokální hypoperfuzí
  3. plicním zkratem
  4. difúzním blokem
A
28. Fyzikálně rozpuštěný kyslík v krvi
  1. vytváří parciální tlak
  2. jeho množství je dostatečné ke krytí bazálního metabolismu
  3. jeho množství závisí na nadmořské výšce
AC
29. Člověku, který má v plazmě 5 mmol/l močoviny, PaO2 120 torr, PaCO2 20 torr a glykémii 5 mmol/l bychom pravděpodobně nejvíce prospěli
  1. injekcí inzulínu
  2. napojením na umělou ledvinou
  3. igelitovým sáčkem ke zpětnému dýchání
  4. umělou ventilací
  5. podáním diuretik
C
30. Na rychlosti klidného výdechu se podílí
  1. poddajnost plic a hrudníku
  2. odpor dýchacích cest
  3. síla exspiračních svalů
  4. odpor laryngu
ABD
31. Příčinou venózní příměsi jsou
  1. pravolevé zkraty nitrosrdeční
  2. neventilované alveoly
  3. alveoly se zvýšeným poměrem ventilace-perfúze
AB
32. Hyposomnie se může vyskytovat
  1. ve vysoké nadmořské výšce
  2. při syndromu autonomního dýchání
  3. při Ondinině kletbě
  4. při Pickwickově syndromu
AC
33. Patologický kašel
  1. provází hojná expektorace
  2. je suchý a dráždivý
  3. může vést k přechodné ischemii mozku
  4. diagnostikujeme podle krvavého sputa
BC
34. Alveolární tlak změříme klinicky
  1. katetrem
  2. v ústech při krátkém přerušení proudu vzduchu
  3. jícnovou sondou
  4. pletyzmografem
BD
35. Hypoxémii a normokapnii nacházíme
  1. při poruchách difúze
  2. při zvýšeném poměru ventilace/perfúze
  3. při malé venózní příměsi
  4. velice zřídka
AC
36. Akutní nebezpečí plicního edému hrozí
  1. u nedonošených dětí s inkompatibilitou Rh
  2. u dětí s defektem komorového septa dříve než se vyvine plicní hypertenze
  3. u dětí s vrozeným adrenogenitálním syndromem se solnou poruchou
B
37. Zvětšení poměru HCO3-/H2CO3 v krvi svědčí pro
  1. respirační acidózu nekompenzovanou
  2. metabolickou acidózu kompenzovanou
  3. diabetes insipidus
  4. hypoventilaci

38. Hyperoxémie
  1. je sdružena s vyšším PaO2
  2. provází hyperkapnii
  3. je provázena respirační acidózou
  4. může provázet oxygenoterapii
AD
39. Chronické cor pulmonale
  1. má prvotní příčinu v selhávání levého srdce
  2. má za následek plicní hypertenzi
  3. je provázeno zvětšením jater při dekompenzaci
  4. může mít P pulmonale na EKG
CD
40. Při zpětném dýchání z 10 litrového igelitového sáčku po dobu 5 min.
  1. dojde ke zpomalení dechové frekvence
  2. se zvětší dechový objem
  3. se prodlouží doba volní apnoe
  4. minutová ventilace klesne
B
41. Dynamická plicní poddajnost je snížena při
  1. prořídnutí plicní tkáně
  2. CHONBP
  3. plicní fibróze
  4. bradypnoi
BC
42. Hypokapnie může být způsobena
  1. hysterickým záchvatem s hyperventilací
  2. pobytem ve vysokých nadmořských výškách
  3. lehkým astmatickým záchvatem
  4. dlouhodobým upoutáním na lůžko s celkovým poklesem metabolické aktivity
ABC
43. Při kašli používáme antitusika
  1. vždy
  2. zejména, je-li kašel produktivní
  3. zejména, není-li kašel produktivní
  4. jen zcela vyjímečně
C
44. Alveolární makrofágy
  1. secernují surfaktant
  2. uvolňují lysozomální enzymy do alveolárního prostoru
  3. transportují z alveolů inhalované částice
  4. secernují alfa-antitrypsin, důležitý faktor bránící rozvoji emfyzému
BC
45. Mezi možné příčiny plicní hypertenze řadíme
  1. vysoký průtok plicním oběhem
  2. snížený odpor plicních cév
  3. sníženou viskozitu krve
A
46. Nekomplikovaná restrikční ventilační porucha má
  1. sníženou VC
  2. sníženou maximální volní ventilaci
  3. normální Tiffeneauův index (FEV1 jako procento VC)
ABC
47. Zvýšené PaCO2 najdeme
  1. u malé venózní příměsi
  2. v alveolárním mrtvém prostoru
  3. vždy při snížení PaO2
  4. při hyperventilaci
  5. při každé ventilační poruše

48. Na dýchací centra působí přímo budivě
  1. vzestup pH a pokles PCO2
  2. pokles pH a vzestup PCO2
  3. vzestup HCO3-
  4. pokles PO2
B
49. Hyperkapnie je známkou
  1. stimulace respiračního centra
  2. zachování poměru mezi produkcí a výdejem CO2 při vyšším PCO2
  3. sníženého poměru mezi produkcí a výdejem CO2
  4. zvýšené kapacity krve pro CO2
B
50. Déletrvající respirační alkalóza je způsobena primárně
  1. zvýšením plasmatických bikarbonátů
  2. zvýšením pH
  3. zvýšením poměru mezi produkcí a výdejem CO2
  4. zachováním poměru mezi produkcí a výdejem CO2 při nižším PCO2
D
51. Dyspnoe je
  1. zpomalené dýchání na základě útlumu dechových center
  2. stav, při kterém si člověk uvědomuje nedostatečnost dýchání
  3. dýchání při snížené dráždivosti dýchacích center
  4. nepravidelné střídání stejně hlubokých vdechů a výdechů
B
52. Poměr ventilace-perfúze v místě plicní embolizace lokálně
  1. stoupá
  2. klesá
  3. nemění se
A
53. Bronchodilatační test
  1. využívá stimulace beta-2 receptorů
  2. se používá k průkazu reverzibility obstrukce dýchacích cest
  3. používá jako bronchodilatační podnět látky stimulující alfa adrenergní receptory
  4. jako bronchodilatační podnět mohou být použita také parasympatolytika
ABD
54. Akutní bronchokonstrikce
  1. je vždy indikací k tracheotomii
  2. je typická pro záchvat bronchiálního astmatu
  3. není indikována pro terapii
  4. může ustoupit po beta-sympatikolyticích
B
55. Kyslíková mikroelektroda
  1. potřebuje k analýze asi 1 ml krve
  2. potřebuje k analýze asi 50 ul krve
  3. stanoví primárně obsah kyslíku v krvi
  4. pracuje na polarografickém principu
BD
56. FEV1 je obvykle
  1. snížen u pacienta s bronchiálním astmatem
  2. zvýšen u pacienta s velkým pleurálním výpotkem
  3. snížen u nemocného s chronickou obstrukční nemocí bronchopulmonální
  4. menší u vysoké osoby než u malé
AC
57. Člověku, který má PaO2 75 torr, PaCO2 38 torr, glykémii 12 mmol/l a pH 7.1 bychom pravděpodobně prospěli podáním
  1. kyslíku 30 %
  2. glukózy
  3. umělé ventilace
  4. inzulínu
  5. diuretik
D
58. Spirografem nezměříme
  1. FRC
  2. inspirační kapacitu
  3. vitální kapacitu
  4. TLC
  5. FEV1
AD
59. Difúzní kapacita plic se stanovuje pomocí následujících plynů
  1. kyslíku
  2. oxidu uhličitého
  3. oxidu dusnatého
  4. oxidu uhelnatého
D
60. Odpor dýchacích cest je zvýšen u
  1. nekomplikovaných obstrukčních plicních chorob
  2. nekomplikovaných restrikčních plicních chorob
  3. smíšených plicních chorob
AC
61. Na léčebném snížení vysokého odporu dýchacích cest při astmatickém záchvatu se podílí
  1. zvýšení bronchiální sekrece
  2. slizniční dekongesce
  3. zvýšení tonu parasympatiku
  4. stimulace alfa-adrenergních receptorů
  5. stimulace beta-adrenergních receptorů
BE
62. K měření rychlosti vzduchového proudu slouží
  1. spirograf
  2. tokometr
  3. pneumotachometr
  4. ergometr
C
63. Poddajnost plic klesá
  1. při pneumonii
  2. při chronické bronchitis
  3. při RDS
  4. při nadprodukci surfaktantu
AC
64. U akutní respirační insuficience je v popředí léčby
  1. oxygenoterapie
  2. umělá ventilace
  3. podávání sedativ
  4. podávání infúzí hypertonického roztoku glukózy
AB
65. FEV1
  1. se u emfyzematiků zvyšuje
  2. je závislá na věku
  3. má u zdravého člověka hodnotu větší než 60 % VC (vitální kapacity)
  4. její změření vyžaduje použití celotělového pletysmografu
BC
66. Na vzniku plicních atelektáz se může podílet
  1. stlačení dýchacích cest nádorem
  2. vdechování 100% kyslíku
  3. nedostatek surfaktantu
  4. plicní hypertenze
ABC
67. Hypoxie při ischemii se liší od hypoxie při venostáze
  1. nižším PO2 v přiváděné krvi
  2. objemem krve v postižené tkáni
  3. afinitou hemoglobinu ke kyslíku
  4. snazším vznikem cyanózy
B
68. Latentní respirační insuficience je stav s
  1. nápadnou tachypnoí
  2. klidovou dušností
  3. klidovou hypoxémií anebo hyperkapnií
  4. námahovou hypoxémií anebo hyperkapnií
D
69. Ke zmenšení difúzní plochy v plících dochází
  1. při mnohočetných plicních mikroemboliích
  2. při intersticiálním edému plic
  3. při emfyzému
  4. při otravě oxidem uhelnatým
AC
70. Hodnota poměru ventilace-perfúze je u sedícího člověka
  1. nižší u bází než u vrcholů plic
  2. vyšší u bází než u vrcholů plic
  3. stejná u bází jako u vrcholů plic
  4. závislá na dechovém vzoru
A
71. Zhoršená difúze se projeví
  1. především poruchou výdeje CO2
  2. ve stejné míře poruchou výdeje CO2 a spotřeby O2
  3. především poruchou příjmu O2
C
72. Zvětšená venózní příměs jako projev nízkých poměrů ventilace-perfúze
  1. vždy vede k respirační insuficienci
  2. sama o sobě k respirační insuficienci nevede
  3. může být plně kompenzována zvětšenou ventilací
  4. nemůže být plně kompenzována zvětšenou ventilací
AD
73. Při záchvatu bronchiálního astmatu pacientovi ulevíme
  1. okamžitou specifickou desenzibilizací zjištěným alergenem
  2. inhalací 100% kyslíku
  3. podáním bronchiálních spasmolytik
  4. podáním antitusik
BC
74. Mezi příčiny hyperkapnie řadíme
  1. alveolární hyperventilaci
  2. těžkou poruchu poměru ventilace-perfúze
  3. anatomické pravolevé zkraty
BC
75. Zvětšení RV je známkou
  1. zhoršené výměny plynů
  2. obstrukce v dýchacích cestách
  3. snížené poddajnosti hrudníku
  4. snížené poddajnosti plic
B
76. Příčinou akutního cor pulmonale může být nejspíše
  1. infarkt myokardu
  2. plicní emfyzém
  3. embolie plícnice
  4. plicní fibróza
C
77. Zátěžovým testem se prokazuje respirační insuficience
  1. akutní
  2. chronická
  3. manifestní
  4. latentní
D
78. Záchvat bronchiálního astmatu zvyšuje
  1. statické plicní odpory inspirační
  2. statické plicní odpory expirační
  3. dynamické plicní odpory inspirační
  4. dynamické plicní odpory expirační
CD
79. Pacient s chronickou globální respirační insuficiencí
  1. má zvýšenou citlivost vůči CO2
  2. má zvýšené hodnoty PaCO2
  3. měl by mít umělou ventilaci s oxygenoterapií
  4. má vždy klidovou dušnost
BC
80. Při otravě kyanidem je množství kyslíku ve smíšené venózní krvi
  1. snížené
  2. normální
  3. zvýšené
C
81. Největší zásoba kyslíku v lidském těle je
  1. ve svalech
  2. v objemu FRC
  3. v krvi
  4. v kostní dřeni
C
82. Exspirační rezervní objem byl 500 ml, RV 1,2 litru. FRC byla
  1. 1.7 litru
  2. 700 ml
  3. 0.6 litru
  4. 1.15 litru
A
83. Akutní respirační insuficienci
  1. nemůže způsobit vdechnutí cizího tělesa
  2. může způsobit otevřený pneumotorax
  3. léčíme řízenou ventilací
  4. léčíme podáváním kyslíku
BCD
84. Při polyglobulii je cyanóza
  1. těžko patrná pro zvětšené množství krvinek
  2. těžko patrná pro vyšší obsah kyslíku v krvi
  3. snáze patrná pro zvětšený srdeční výdej
  4. snáze patrná pro menší obsah redukovaného hemoglobinu

85. Umělá ventilace přerušovaným přetlakem
  1. zhoršuje venózní návrat
  2. patří k nejběžnějším metodám umělé ventilace
  3. se nepoužívá u dětí
  4. se v současné době vůbec neužívá
AB
86. Ergometr použijeme při
  1. zátěžovému testu
  2. měření svalové práce
  3. měření rychlosti svalové kontrakce
  4. měření spotřeby kyslíku
  5. měření ventilace
AB
87. K epidemiologické definici chronické bronchitis patří
  1. typický nález na rtg
  2. suchý dráždivý kašel
  3. kašel s expektorací
  4. změny na smyčkách průtok-objem
C
88. Zvětšený alveolární mrtvý prostor
  1. vede vždy k respirační insuficienci
  2. sám o sobě k respirační insuficienci nevede
  3. může být plně kompenzován zvětšenou ventilací
  4. nemůže být plně kompenzován zvětšenou ventilací
BC
89. Pacient je připojen na umělou plicní ventilaci, ventilátor je nastaven na dechový objem 1 l a dechovou frekvenci 10/min. Jestliže anatomický mrtvý prostor pacienta je 200 ml a mrtvý prostor respirátoru 50 ml, pak alveolární ventilace pacienta
  1. je 10 l/min
  2. je 5 l/min
  3. je 7,5 l/min
  4. z těchto údajů se nedá stanovit
C
90. Hyperventilační syndrom
  1. je velice vzácný
  2. vyskytuje se asi v 10 % populace
  3. vyskytuje se asi ve 40 % populace
  4. je častější u mužů než u žen
  5. bývá spojen s úzkostnými stavy
BE
91. Hyperkapnie
  1. vzniká při alveolární hypoventilaci
  2. snižuje nervosvalovou dráždivost
  3. je součástí respirační acidózy
  4. je provázena poklesem PO2
  5. je provázena snížením ionizovaného plasmatického vápníku
ABCD
92. Pneumotorax působí
  1. zmenšení reziduálního objemu
  2. omezené rozpínání plic na postižené straně
  3. zmenšené nebo chybějící pohyby žeber na postižené straně
  4. zmenšení vitální kapacity
ABD
93. Dusík ve vysokých koncentracích a tlaku (potápění) může způsobit
  1. příznaky alkoholového opojení
  2. euforii
  3. narkózu
ABC
94. Při anemické hypoxii
  1. se kapacita krve pro kyslík nemění
  2. se sníží kapacita krve pro kyslík
  3. se sníží počet erytrocytů, ale kapacita krve pro kyslík se nemění
  4. je snížena saturace hemoglobinu kyslíkem
B
95. Mrtvý prostor
  1. jeho velikost se fyziologicky zvětšuje při vdechu
  2. jeho velikost závisí na velikosti dechové frekvence
  3. velikost jeho ventilace závisí na dechovém vzoru
  4. jeho přítomnost vždy vede k hypoventilaci
AC
96. Dyspnoe
  1. závisí na zvýšených podnětech stimulujících dýchání
  2. bývá sdružena s tachypnoí
  3. nacházíme u některých neurotických osob
  4. má subjektivní charakter
ABCD
97. Poměr vydýchaného CO2 ku spotřebovanému O2 (RQ)
  1. závisí na ventilaci
  2. závisí na dietě
  3. závisí na srdečním výdeji
  4. závisí na funkci ledvin
B
98. Hypoxémie může mít tyto příčiny:
  1. zvětšení difúzní plochy
  2. prodloužení difúzní dráhy
  3. snížení PACO2
  4. zmenšení poměru ventilace/perfúze
BD
99. Při 100 g/litr hemoglobinu plně saturovaného kyslíkem, v 1 litru krve je množství O2 přibližně
  1. 60 ml
  2. 210 ml
  3. 130 ml
  4. 170 ml
C
100. Tlak v žaludku odpovídá tlaku
  1. abdominálnímu
  2. transdiafragmatickému
  3. transparietálnímu
A
101. Cyanóza je známkou respirační insuficience
  1. vždy
  2. někdy
  3. dostačující k její diagnóze
  4. svědčící pro polyglobulii
B
102. Sufokace
  1. je synonymem pro dušení
  2. je provázena hypoxií a hyperkapnií
  3. je totéž co asfyxie
  4. může být způsobena aspirací cizího tělesa či generalizovaným bronchospazmem
ABD
103. Při mírné anemii
  1. je hyperventilace pro stimulaci periferních chemoreceptorů
  2. jsou periferní chemoreceptory stimulované, ale k hyperventilaci nedochází
  3. se disociační křivka hemoglobinu posune doleva
  4. není hyperventilace
D
104. U pacienta s chronickou globální respirační insuficiencí se po podání 30 % O2 v N2 může minutová ventilace
  1. zvýšit, protože se zlepší zásobení CNS kyslíkem
  2. zvýšit, protože se zlepší venózní návrat
  3. snížit, protože se utlumí periferní chemoreceptory
  4. snížit, protože se utlumí centrální chemoreceptory
AC
105. Řízená umělá plicní ventilace přerušovaným přetlakem (IPPV)
  1. plně nahrazuje dechovou aktivitu nemocného
  2. nahrazuje jen inspirium
  3. je indikována u apnoických stavů
AC
106. SIDS (sudden infant death syndrome)
  1. se vyskytuje zejména v rozvojových zemích
  2. nemá jasnou etiologii
  3. se vyskytuje častěji u nedonošených novorozenců
  4. je následkem RDS
BC
107. U zdravého člověka
  1. je poměr ventilace/perfúze všech alveolokapilárních jednotek stejný
  2. převažují alveolokapilární jednotky s poměrem V/Q okolo ideálního bodu
  3. převažují alveolokapilární jednotky s poměrem V/Q okolo venózního bodu
B
108. U zdravého člověka je výdej CO2 (ml/min) v rovnováze s
  1. produkcí CO2
  2. parciálním tlakem CO2 v alveolárním vzduchu
  3. parciálním tlakem CO2 v arteriální krvi
A
109. Spotřeba kyslíku je dána především
  1. úrovní ventilace plic
  2. parciálním tlakem kyslíku ve vdechovaném vzduchu
  3. parciálním tlakem kyslíku v alveolárním vzduchu
  4. úrovní metabolismu
D
110. K objektivním průkazům bolesti patří
  1. hyperémie obličeje
  2. bradykardie
  3. bolestivé grimasy
  4. tachypnoe

111. Ke zvýšení ventilace, které kompenzuje dodávku O2 do tkání nedochází, jestliže je hypoxie způsobena
  1. útlumem dýchacího centra
  2. poruchou poměru ventilace-perfúze v plících
  3. poruchou difúze v plících
  4. mírnou anemií
A
112. Zdrojem venózní příměsi mohou být
  1. oblasti plic s vysokým poměrem ventilace-perfúze
  2. Thebesiánské žíly
  3. neperfundované alveoly
  4. oblasti s nízkým poměrem ventilace-perfúze
  5. část plic příslušející k bronchu, který byl ucpán vdechnutým cizím tělesem
BDE
113. Tlak transparietální použijeme k výpočtu
  1. plicní poddajnosti
  2. poddajnosti stěny hrudníku
  3. poddajnosti respiračního systému
  4. práce inspiračních svalů
B
114. Laryngitis může vést
  1. k edému laryngu
  2. stridoru
  3. laryngospasmu
  4. ztrátě hlasu
ABCD
115. Tlakový rozdíl mezi ústy a alveoly
  1. je v průběhu dýchání nulový
  2. je jen při výdechu
  3. je jen při vdechu
  4. je při vdechu i výdechu
D
116. Aby se vydechl stejný objem vzduchu ve stejném čase při zvýšeném odporu dýchacích cest
  1. musí být zvýšen tlak v ústech
  2. musí být zvýšen tlak alveolární
  3. musí se snížit transpulmonální tlak
B
117. Hodnotu FRC změříme
  1. spirometricky
  2. metodou vyplavování dusíku
  3. pneumotachometrem
  4. v celotělovém pletyzmografu
  5. heliovou diluční metodou
BDE
118. Bronchokonstrikční test
  1. ukazuje na přítomnost emfyzému
  2. je negativní u bronchiální hyperreaktivity
  3. používá jako bronchokonstrikční podnět inhalaci aerosolu parasympatikolytika
  4. používá jako bronchokonstrikční podnět inhalaci chladného vzduchu
D
119. S přibývajícím věkem se fyziologicky
  1. zvyšuje PaCO2
  2. snižuje PaCO2
  3. zvyšuje PaO2
  4. snižuje PaO2
D
120. Nedostatek plicního surfaktantu
  1. vede ke snížení dechové práce
  2. napomáhá transudaci tekutiny do plicních alveolů
  3. usnadňuje vznik atelektáz
  4. zvyšuje povrchové napětí v plicních alveolech
BCD
121. Kotinin
  1. je metabolit nikotinu
  2. využívá se jako biomarker aktivního a pasivního kouření
  3. lze prokázat v moči pouze u kuřáků
  4. je vysoce specifický biomarker
AB
122. Chronická respirační insuficience
  1. označuje chronickou hypoxémii anebo hyperkapnii z respiračních příčin
  2. může být latentní nebo manifestní
  3. může být provázena dušností
  4. je vždy sdružena s abnormálním tvarem smyček průtok-objem
ABC
123. Barometrický tlak
  1. závisí na nadmořské výšce
  2. při stoupání se zvyšuje přibližně o 1 torr na 10 m nadmořské výšky
  3. snižuje se přibližně o 1 torr na 1 m nadmořské výšky
  4. při stoupání se snižuje přibližně o 1 torr na 10 m nadmořské výšky
AD
124. Dlouhodobé vdechování 100 % O2 při normálním barometrickém tlaku může způsobit
  1. zvýšení propustnosti alveolo-kapilární membrány
  2. poruchu difúze
  3. urychlení metabolismu biogenních aminů, polypeptidů a prostaglandinů v plících
  4. poruchu tvorby surfaktantu
ABD
125. Respirační acidózu charakterizuje
  1. pH 7,36, hypokapnie a hypokalémie
  2. pH 7,2, hyperkapnie
  3. pH 7,4, bradykardie, hyperkalémie, snížení standardních bikarbonátů
  4. pH 7,4, plicní edém, cor pulmonale, zvýšená koncentrace HCO3-
B
126. Při poklesu vitální kapacity pod náležitou hodnotu a nesnížené hodnotě FEV1%VC můžeme uvažovat o rozvoji
  1. plicního emfyzému
  2. bronchiálního astmatu
  3. choroby restriktivního typu
  4. silikózy
CD
127. U emfyzému zjišťujeme
  1. sníženou vzdušnost plic
  2. sníženou statickou plicní poddajnost
  3. destrukční změny alveolárních sept
  4. změny v lokálním poměru ventilace-perfúze
CD
128. Jestliže alveolární mrtvý prostor vzniká v oblastech, kde je rovnoměrně snížená ventilace a perfúze
  1. důsledkem je alveolární hyperkapnie
  2. důsledkem je alveolární hypoxie a hyperkapnie
  3. důsledkem je zmenšení celkové difúzní plochy

129. Alveolární ventilace při stejné úrovni minutové ventilace
  1. na dechovém vzoru nezávisí
  2. se zvyšuje při tachypnoi
  3. se snižuje při tachypnoi
  4. stoupá se zvětšujícím se dechovým objemem
CD
130. Manifestní respirační insuficience je stav s
  1. prohloubeným dýcháním
  2. dušností pouze při námaze
  3. klidovou hypoxémií anebo hyperkapnií
  4. pouze námahovou hypoxémií anebo hyperkapnií
C
131. Nejčastějšími příznaky toxicity normobarického O2 jsou
  1. zpomalené, mělké dýchání
  2. dráždění projevující se kašlem a nepříjemnými retrosternálními pocity
  3. tachykardie s extrasystolami
  4. poruchy zraku u nedonošených novorozenců
BD
132. Zvýšená ventilace při lokálním poklesu poměru ventilace-perfúze
  1. zabrání hypoxémii, neodstraní hyperkapnii
  2. zabrání hyperkapnii, neodstraní hypoxémii
  3. zabrání jak hyperkapnii tak hypoxémii
  4. neodstraní ani hyperkapnii ani hypoxémii
B
133. Primární příčinou parciální respirační insuficience při emfyzému je
  1. zvýšená ventilace
  2. nerovnoměrnost poměru ventilace-perfúze
  3. porucha difúze
  4. prodloužení výdechu
B
134. Při kongesci plic je difúze
  1. zhoršená
  2. zvýšená
  3. neovlivněná
A
135. U nemocného s respirační chorobou hovoříme o respirační insuficienci tehdy, když
  1. má pacient produktivní kašel
  2. PaO2 je nižší, než hodnota náležitá
  3. má pacient výraznou dušnost
  4. jsou zřejmé známky zvýšené dechové práce
B
136. Plicní zkraty se mohou projevit
  1. hypokapnií
  2. hypoxémií
  3. pulzacemi krčních žil
B
137. Kolaps plic při pneumotoraxu je způsoben
  1. tlakem hrudníku
  2. smrštivou silou plic
  3. negativním transpulmonálním tlakem
  4. pozitivním transpulmonálním tlakem
B
138. Při plicním edému je PEEP (positive end-expiratory pressure)
  1. kontraindikován pro možnost poškození plicního parenchymu
  2. kontraindikován pro neúčinnost
  3. indikován pro zvýšení středního alveolárního tlaku
  4. indikován pro snížení středního alveolárního tlaku
C
139. Inspirační stridor je typický
  1. u stenózy pod bifurkací trachey
  2. při zvětšené adenoidní vegetaci
  3. při astmatickém záchvatu
  4. u stenózy nad bifurkací trachey
D
140. Polypnoe je
  1. zesílené dýchání pravidelného rytmu
  2. mělké, rychlé dýchání
  3. stav, kdy dechový objem nabývá různých hodnot
  4. usilovné dýchání, provázené nepříjemnými pocity
B
141. Pro stanovení práce bránice je rozhodující tlakový rozdíl mezi
  1. tlakem jícnovým a alveolárním
  2. tlakem intratorakálním a abdominálním
  3. tlakem jícnovým a atmosférickým
B
142. Poloha bránice bude při těžkém astmatickém záchvatu
  1. zvýšená
  2. normální
  3. snížená
  4. vyšší v inspíriu než v expíriu
C
143. Nedostatek surfaktantu se uplatňuje při patogenezi
  1. RDS
  2. ARDS
  3. šokové plíce
  4. plicní hypertenze
ABC
144. Alveolární ventilace (V'A) se vypočítá podle vzorce
  1. V'A = f x VT
  2. V'A = f x VT - f x VD
  3. V'A = V'E - f x VT
  4. V'A = V'E - V'D
  5. V'A = V'E - f x VD
BDE
145. K příznakům horské nemoci patří
  1. dušnost
  2. bolesti v kloubech
  3. palpitace
  4. nausea
  5. nespavost
ACDE
146. Zmenšení vitální kapacity je typické pro
  1. choroby restriktivní
  2. počínající obstrukční plicní choroby
  3. počínající chronickou bronchitis
  4. pneumokoniózy
AD
147. Příčinou hypoxie při plicním edému je
  1. porucha difúze způsobená prodloužením difúzní dráhy
  2. porucha difúze způsobená zmenšením difúzního koeficientu plynů
  3. porucha ventilace způsobená snížením odporu plic
  4. porucha poměru V/Q způsobená nerovnoměrnou roztažlivostí různých částí plic
AD
148. Umělá ventilace
  1. může vyvolat tetanii, je-li prováděna nadměrně
  2. by měla používat zvlhčovače vzduchu
  3. by měla být zavedena u pacienta s lézí míchy na úrovni C-2
  4. předpokládá podávání směsi s minimálně 60 % O2
ABC
149. Mezi komplikace umělé plicní ventilace patří
  1. pneumotorax
  2. bronchopulmonální dysplazie
  3. systémová hypertenze
  4. podkožní emfyzém
ABD
150. Při hypoventilaci je pH krve
  1. zvýšené
  2. snížené
  3. nemění se
  4. zprvu zvýšené, pak snížené
  5. zprvu snížené, pak zvýšené
B
151. Pro hyperventilaci je charakteristická arteriální
  1. hyperkapnie, odpovídající zvýšení výdeje CO2
  2. hyperkapnie, způsobená změnou transportu CO2 v krvi
  3. hypokapnie, způsobená zvýšeným odvětráním CO2
  4. hypokapnie, způsobená změnou respiračního kvocientu
C
152. K příčinám chronické plicní hypertenze patří
  1. vasokonstrikce ve velkém oběhu
  2. alveolární hypoxie
  3. velké plicní zkraty
  4. selhávání levého srdce
BCD
153. Řízená umělá plicní ventilace přerušovaným přetlakem (IPPV)
  1. se už prakticky neužívá
  2. je běžná metoda umělé ventilace
  3. ovlivňuje venózní návrat
  4. na oběhový systém nepůsobí
BC
154. Trvání volní apnoe se prodlouží
  1. po předchozí hyperventilaci
  2. nácvikem
  3. předchozím požitím látky stimulující dýchání
  4. předchozím zpětným dýcháním
AB
155. V nadmořské výšce 6000 m je parciální tlak kyslíku v alveolárním vzduchu přibližně
  1. 112 torr (14.9 kPa)
  2. 155 torr (20.6 kPa)
  3. 34 torr (4.5 kPa)
C
156. Epidemiologie
  1. poskytuje korelace mezi znečištěním ovzduší a výskytem respiračních nemocí
  2. je nauka o infekčních chorobách
  3. poskytuje informace o vztahu mezi dietou a výskytem kardiovaskulárních chorob
  4. určuje příčinné vztahy mezi znečištěním ovzduší a respiračními chorobami
AC
157. Vdechování 100 % kyslíku
  1. vede do 2 h ke smrti
  2. může pomoci při léčbě gangrén
  3. uplatní se při domácí oxygenoterapii
  4. působí toxicky na CNS
  5. nepůsobí toxicky na plicní parenchym
D
158. Respirační acidóza se kompenzuje
  1. zadržováním bikarbonátů
  2. zvýšeným vylučováním bikarbonátů
  3. hypoventilací
  4. hyperventilací
A
159. Kyslík vázaný na hemoglobin
  1. lze vytěsnit oxidem uhelnatým
  2. jeho množství lze podstatně zvýšit dýcháním 100 % kyslíku
  3. se snáze uvolňuje v kyselém prostředí
  4. se snáze uvolňuje v alkalickém prostředí
AC
160. Označte kombinace, které mohou nastat
  1. astmatický záchvat, mírná hypoxémie a mírná hypokapnie
  2. těžký astmatický záchvat, těžká hypokapnie a normální PaCO2
  3. rozsáhlá pneumonie, hypoxémie, hyperkapnie
  4. psychogenní hyperventilace, normální PaO2, hypokapnie s respirační alkalózou
ACD
161. Hypoventilace je charakterizována vždy
  1. sníženou minutovou ventilací
  2. dušností
  3. hyperkapnií
  4. pomalou dechovou frekvencí
C
162. ARDS
  1. je častý u nedonošených kojenců
  2. vyskytuje se při sepsi
  3. léčí se infúzí 5 % glukózy
  4. patří k častým příčinám úmrtí na válečná poranění
BD
163. Zadržování CO2 v organismu
  1. je provázeno respirační alkalózou
  2. je následkem hypoventilace
  3. vede k respirační acidóze
  4. je následkem snížení poměru mezi produkcí a výdejem CO2
BC
164. Minutová ventilace při zátěži je u osob s ventilační poruchou
  1. zvýšena stejně jako u zdravých
  2. zvýšena více než u zdravých
  3. zvýšena méně než u zdravých
C
165. Měření PEF (peak expiratory flow) se užívá při
  1. nefritidě
  2. kardiální nedostatečnosti
  3. bronchiálním astmatu
  4. anémii
C
166. CHONBP
  1. je vzácné onemocnění krvetvorby
  2. je symbol pro "chronickou obstrukční nemoc bronchopulmonální"
  3. je symbol pro "chronic heart of no blood pressure"
  4. může být spojena s přítomností plicního emfyzému
BD
167. Ventilace mrtvého prostoru při stejné úrovni minutové ventilace
  1. závisí na dechové frekvenci
  2. závisí na dechovém objemu
  3. vede k hypoventilaci
  4. se zvětšuje při obstrukci dýchacích cest
AB
168. Cyanóza
  1. je nejlépe patrná na sliznicích
  2. je přítomna při zvýšení obsahu redukovaného Hb v arteriální krvi nad 5 g%
  3. je přítomna při zvýšení obsahu redukovaného Hb v arteriální krvi nad 0,5 g%
  4. je příznakem vrozené srdeční vady s levopravým zkratem
AB
169. Při otravě oxidem uhelnatým
  1. je postižená osoba cyanotická
  2. je vhodná hyperbarická oxygenoterapie
  3. je vhodné použití látek stimulujících dýchání
  4. je postižená osoba růžová
BD
170. alfa1-antitrypsin
  1. je zvýšen u některých vrozených plicních dysplázií
  2. je snížen u některých forem emfyzému plic
  3. se podílí na vzniku duodenálních vředů
  4. patří k mediátorům zánětu
B
171. Skiaskopií hrudníku můžeme zjistit
  1. pneumotorax
  2. globální respirační insuficienci
  3. parciální respirační insuficienci
  4. pneumonii
AD
172. Při anémii se transportuje ve 100 ml krve kyslíku
  1. méně pro nižší parciální tlak
  2. stejně pro vyšší parciální tlak
  3. méně, protože je méně kyslíku vázáno na hemoglobin
  4. stejně, protože je více kyslíku vázáno na hemoglobin
  5. stejně, protože je více transportován v rozpuštěné formě
C
173. Tlak transpulmonální je tlakový rozdíl mezi
  1. tlakem jícnovým a abdominálním
  2. tlakem jícnovým a atmosférickým
  3. tlakem jícnovým a alveolárním
  4. tlakem intratorakálním a atmosférickým
C
174. Při stanovení alveolárního tlaku v tělovém pletyzmografu
  1. dýchá vyšetřovaná osoba vzduch zvenčí
  2. dýchá vyšetřovaná osoba proti uzávěru
  3. dýchá vyšetřovaná osoba vzduch z pletyzmografu
  4. měření se provádí při volní zástavě dechu
C
175. Oxygenoterapie při venózní příměsi
  1. zlepšuje ventilaci postižených partií
  2. zvětšuje množství kyslíku rozpuštěného v plazmě
  3. zlepšuje prokrvení plic
  4. výrazně zlepší dodávku kyslíku do organismu
B
176. Snížený poměr ventilace-perfúze pro uzávěr části dýchacích cest je sdružen se
  1. zkrácením difúzní dráhy
  2. urychlením difúze
  3. zvětšením difúzní plochy
  4. zmenšením difúzní plochy
D
177. Při dosažení uzávěrového objemu
  1. se uzavírají všechny alveoly
  2. se zhoršuje distribuce ventilace
  3. dochází k uzávěru některých dýchacích cest
  4. je ukončeno expírium
BC
178. Tělovým pletyzmografem změříme
  1. objem těla
  2. odpor dýchacích cest
  3. objem krve v plících
  4. alveolární tlak
  5. reziduální objem plic
BDE
179. Fyziologická venózní příměs u mladého, zdravého člověka je přibližně
  1. 1-3 % srdečního výdeje
  2. 5-10 % srdečního výdeje
  3. 15 % srdečního výdeje
  4. 20 % srdečního výdeje
A
180. Tlak v ústech u zdravého člověka odpovídá tlaku alveolárnímu
  1. vždy
  2. při krátkém přerušení proudu vzduchu
  3. při exspirační pauze
  4. na vrcholku inspíria
BCD
181. Explozivní dekomprese se může vyskytnout
  1. při vysokohorském horolezeckém výstupu
  2. v letadle
  3. v balonu
  4. v kesonu
  5. v kosmické lodi
BE
182. Zvýšený odpor dýchacích cest
  1. může být způsoben kongescí sliznice dýchacích cest
  2. zvyšuje dechovou práci
  3. je přítomen při záchvatu bronchiálního astmatu
  4. je přímo úměrný poloměru dýchacích cest
ABC
183. O hyperventilaci hovoříme
  1. tehdy, když člověk intenzivně dýchá s co největším úsilím
  2. při hypokapnii, kdy ventilace přesahuje metabolické potřeby organismu
  3. při alveolární ventilaci úměrně zvýšené vysokému metabolismu
  4. při ventilaci vedoucí k respirační alkalóze
BD
184. Fyziologická venózní příměs u mladého, zdravého člověka je přibližně
  1. 1-3 % srdečního výdeje
  2. 5-10 % srdečního výdeje
  3. 15 % srdečního výdeje
  4. 20 % srdečního výdeje
A
185. Jako alveolokapilární blok působí změny plicní tkáně, které nacházíme při
  1. plicní fibróze
  2. plicním edému
  3. emfyzému plic
AB
186. Vstřebávání vzduchu z uzavřeného pneumotoraxu se urychlí
  1. při vdechování 100 % kyslíku
  2. při vdechování 15 % kyslíku
  3. injekcemi streptokinázy
  4. infúzí surfaktantu
A
187. Při zjišťování regionálních poruch poměru ventilace-perfúze nám pomůže
  1. změření ventilace
  2. změření srdečního výdeje
  3. scintigrafie
  4. alveolo-arteriální gradient PO2 anebo PCO2
  5. změření spotřeby kyslíku anebo výdeje oxidu uhličitého
CD
188. K obrazu horské nemoci patří
  1. nevolnost
  2. halucinace
  3. palpitace
  4. insomnie
  5. polyurie
ACD
189. Lokální poměr výměny plynů (R)
  1. může nabývat hodnoty od 0.5 do 2
  2. závisí na lokálním poměru ventilace-perfúze
  3. zvětšuje se v oblastech s nízkým poměrem ventilace-perfúze
  4. zvětšuje se v oblastech s vysokým poměrem ventilace-perfúze
ABD
190. Ke kompenzaci respirační alkalózy dochází
  1. zadržováním CO2
  2. zadržováním bikarbonátů
  3. hyperventilací
  4. zvýšeným vylučováním bikarbonátů
  5. hypoventilací
D
191. Při obezitě je dechová práce zvýšená, protože
  1. obézní jedinec musí více dýchat
  2. obezita je provázena zvýšeným odporem dýchacích cest
  3. je zvětšen setrvačný odpor respiračního systému
  4. je snížena poddajnost plic
  5. je snížena poddajnost hrudníku
CE
192. Tiffeneaův test je zjištění
  1. jednosekundové vitální kapacity při usilovném výdechu v % náležité hodnoty
  2. výkonnosti kardiopulmonálního systému
  3. feochromocytomu
  4. vylučování vody po vodní zátěži

193. Akutní snížení pH ze 7.4 na 7.1
  1. znamená pokles [H+] o 30 %
  2. může být způsobeno vzestupem PaCO2 o polovinu
  3. znamená vzestup [H+]
  4. znamená jednoznačně metabolickou acidózu
C
194. Porucha difúze se zvýrazní při alveolární
  1. normoxii
  2. hyperoxii
  3. hypoxii
  4. hyperkapnii
C
195. Příčná léze míšní v úrovni C 2
  1. má za následek tetraplegii
  2. má za následek paraplegii
  3. je indikací pro umělou ventilaci plic
  4. není slučitelná se životem
AC
196. Biotovo dýchání je charakterizováno
  1. apnoickými pauzami, po kterých následuje skupina dechů o pravidelné frekvenci
  2. pravidelným střídáním stejně hlubokých vdechů a výdechů
  3. skupinami různě intenzivních vdechů s pauzami
  4. neměnným rytmem střídání inspirace a exspirace
C
197. Průkaz respirační insuficience se zakládá především na
  1. spirografii
  2. rtg vyšetření plic
  3. vyšetření krevních plynů
  4. anamnéze
C
198. Léčebné dýchání při trvalém přetlaku (CPAP)
  1. se provádí pomocí nasotracheální intubace
  2. často se sdružuje s oxygenoterapií
  3. se dnes již neprovádí
AB
199. Při levostranné srdeční insuficienci může vznikat
  1. plicní edém
  2. prekapilární plicní hypertenze
  3. postkapilární plicní hypertenze
  4. porucha ventilace restrikčního typu
ACD
200. Únava dýchacích svalů
  1. se v klinických situacích nevyskytuje
  2. se může projevit hypoventilací
  3. je způsobena nedostatkem acetylcholinesterázy ve svalech
  4. je irreverzibilní omezení schopnosti svalu vytvářet sílu
B
201. K první pomoci při pneumotoraxu patří
  1. převedení otevřeného na uzavřený
  2. převedení vnitřního na zevní
  3. zalepení prasklé buly
  4. převedení otevřeného na záklopkový
A
202. Chronická bronchitis
  1. je závažné onemocnění, které může vést ke cor pulmonale
  2. je častá u kuřáků
  3. není provázena rozvojem obstrukce v dýchacích cestách
  4. je následkem bronchiální hyperreaktivity
AB
203. Alveolární ventilace při řeči
  1. zpravidla stoupá
  2. zpravidla klesá
  3. není ovlivněna
A
204. Kussmaulovo dýchání pozorujeme nejspíše při
  1. pneumonii
  2. ARDS
  3. diabetes mellitus
  4. CHONBP
  5. iktu
C
205. Ondinina kletba
  1. se může projevovat hyposomnií
  2. je způsobena poškozením kortiko-spinálních drah
  3. je způsobena poruchou bulbo-spinálních drah
  4. je provázena zvracením a metabolickou alkalózou
AC
206. K měření poddajnosti plic použijeme
  1. změny objemu
  2. transparietální tlak
  3. transpulmonální tlak
  4. tlak transdiafragmatický
AC
207. Lokální snížení plicní poddajnosti má primárně za následek lokální
  1. zvýšení perfúze
  2. vznik venózní příměsi
  3. snížení ventilace
  4. snížení poměru ventilace-perfúze
BCD
208. Zvýšená ventilace při lokálním vzestupu poměru ventilace-perfúze
  1. zabrání hypoxémii, neodstraní hyperkapnii
  2. zabrání hyperkapnii, neodstraní hypoxémii
  3. zabrání jak hyperkapnii tak hypoxémii
  4. neodstraní ani hyperkapnii ani hypoxémii
C
209. Kašel
  1. vzniká reflexně mechanickou stimulací alveolů
  2. je potlačen při celkové anestézii
  3. je sdružen s přechodným vzestupem arteriálního krevního tlaku
  4. je sdružen s kolísáním srdečního výdeje
  5. vždy potlačujeme podáním antitusik
BCD
210. Cheyneovo-Stokesovo dýchání
  1. nalezneme u pacientů s metabolickou alkalózou
  2. nalezneme u některých pacientů se srdeční insuficiencí
  3. je cyklický sled zvětšujících a zmenšujících se dechových objemů
  4. je periodické dýchání
BCD
211. Dušnost je důležitý příznak, protože
  1. může přivést nemocného k lékaři
  2. jednoznačně ukazuje na respirační příčinu choroby
  3. obře koreluje se změnami velikosti plicních objemů a kapacit
  4. dobře koreluje s hodnotami PaO2
A
212. Hypoxémie může být způsobena
  1. sníženým PAO2
  2. hyperventilací
  3. zmenšením difúzní plochy
  4. prodloužením difúzní dráhy
ACD
213. Náhlé snížení tlaku po déletrvající hyperbarii může mít za následek
  1. vznik kesonové nemoci
  2. vznik horské nemoci
  3. nemoc z dekomprese
  4. obrny
ACD
214. Cheyneovo-Stokesovo dýchání je
  1. periodické dýchání vzrůstajícího a klesajícího dechového objemu s pauzami
  2. prohloubené urychlené dýchání
  3. nepravidelné lapavé dýchání a apnoickými pauzami
A
215. Alveolární mrtvý prostor vzniká
  1. v neventilovaných oblastech plic
  2. v oblastech, kde je rovnoměrně snížená ventilace a perfúze d)-v oblastech se zvýšeným poměrem ventilace perfúze

216. Při oboustranné obrně bránice u člověka dochází k
  1. těžké akutní respirační insuficienci
  2. hypoventilaci v noci
  3. paradoxnímu pohybu břicha
  4. hyperventilaci
BC
217. Nemoc z dekomprese
  1. provází rychlé vynoření potápěčů dýchajících směsi plynů v přetlaku
  2. se léčí v barokomoře
  3. se projeví bolestmi v kloubech
  4. má příčinu v tvorbě bublinek kyslíku ve tkáních obsahujících tuk
ABC
218. Odpor plicní tkáně se zvyšuje při
  1. emfyzému plic
  2. bronchiálním astmatu
  3. edému plic
  4. fibróze plic
CD
219. Dušnost provází respirační insuficienci
  1. vždy
  2. někdy
  3. jen při akutní manifestní formě
  4. jen při latentní formě
  5. jen při chronické formě
B
220. Při záchvatu astma bronchiale je
  1. těžká porucha ventilace
  2. zpomalené dýchání
  3. vysoký stav bránice
  4. porucha alveolokapilární membrány
AB
221. Největší venózní příměs je při
  1. bronchiálním astmatu
  2. emfyzému plic
  3. plicní fibróze
  4. cyanotických srdečních vadách
D
222. Při déletrvající hypobarii je nebezpečí
  1. hyperkapnie
  2. hypoxie
  3. ztráty vědomí
  4. kesonové nemoci
BC
223. Pulzní oxymetrie udává
  1. parciální tlak kyslíku v kapilární krvi
  2. parciální tlak kyslíku v arteriální krvi
  3. saturaci arteriální krve kyslíkem
  4. saturaci venózní krve kyslíkem
C
224. Patologický tvar smyčky průtok-objem můžeme předpokládat u
  1. retrosternální strumy
  2. karcinomu laryngu
  3. astmatického záchvatu
ABC
225. Ke známkám chronického cor pulmonale patří
  1. edémy dolních končetin
  2. P pulmonale na EKG
  3. hypertrofie pravé komory
  4. selhávání levého srdce
ABC
226. Při adaptaci na vysokohorskou polohu dochází
  1. k acidifikaci mozkomíšního moku
  2. k hemodiluci
  3. k hemokoncentraci
  4. ke zvýšené exkreci bikarbonátů
  5. k retenci bikarbonátů
ACD
227. Spirografií můžeme zjistit
  1. VC
  2. FEV1
  3. funkční reziduální kapacitu plic
  4. inspirační kapacitu
ABD
228. U nekomplikovaných obstrukčních onemocnění dýchacího systému nacházíme typicky
  1. snížené hodnoty VC
  2. sníženou hodnotu TLC
  3. normální hodnotu FEV1
  4. normální hodnotu MVV

229. Nekomplikovaná obstrukční ventilační porucha má
  1. normální VC
  2. snížen FEV1
  3. snížen odpor dýchacích cest
AB
230. Největší venózní příměs je při
  1. bronchiálním astmatu
  2. emfyzému plic
  3. plicní fibróze
  4. cyanotických srdečních vadách
D
231. Při VD = 0,15 l, V'E = 15 l/min a f = 20 c/min je V'A =
  1. 6 l/min
  2. 9 l/min
  3. 12 l/min
  4. 13,5 l/min
C
232. Při metabolické acidóze nacházíme dýchání
  1. Biotovo
  2. Cheynovo-Stokesovo
  3. Kussmaulovo
  4. periodické dýchání
C
233. Oxid uhličitý je krví transportován
  1. převážně v rozpuštěné formě
  2. převážně jako bikarbonát v plazmě
  3. převážně jako bikarbonát v erytrocytech
  4. též jako karbaminohemoglobin
BD
234. Při záchvatu bronchiálního astmatu zjišťujeme
  1. klidovou dušnost
  2. auxiliární dýchání
  3. relativní zkrácení exspíria
  4. námahovou dušnost, není klidová dušnost
AB
235. Spánková apnoe může mít příčinu
  1. centrální
  2. periferní
  3. oběhovou
  4. endokrinní
AB
236. Pro plicní emfyzém je typické
  1. zvýšení funkční reziduální kapacity
  2. zvýšení plicní poddajnosti
  3. u pokročilých případů hypoxémie a případně hyperkapnie
  4. u pokročilých případů plicní hypertenze
ABCD
237. Akutní plicní hypertenze může vzniknout při
  1. dietě s vysokým obsahem soli
  2. selhání levého srdce
  3. mnohočetné mikroembolizaci plic
  4. respirační alkalóze
BC
238. Bronchiální hyperreaktivita se vyskytuje
  1. pouze u astmatiků
  2. u všech kuřáků
  3. často u dětí
  4. typicky jako nemoc z povolání
C
239. Pickwickův syndrom zahrnuje
  1. obezitu a diabetes mellitus
  2. obezitu, hyperventilaci a diabetes insipidus
  3. obezitu, hypoxii, hyperkapnii a cor pulmonale
  4. obezitu, chronickou hyperventilaci a cor pulmonale
C
240. Při vdechování vzduchu s 5 % CO2
  1. se sníží produkce CO2 v organismu
  2. dojde k zvětšování minutové ventilace
  3. dojde k tachypnoe se zmenšením dechového objemu
  4. dojde k útlumu karotických tělísek
  5. dojde k vazodilataci
BE
241. Bolest na hrudi, vázaná na dýchací pohyby, je typická pro
  1. suchou pleuritis
  2. infarkt myokardu
  3. infrakci žebra
  4. pleurální výpotek
AC
242. Zvýšený poměr ventilace-perfúze pro uzávěr část plicního řečiště je sdružen se
  1. zkrácením difúzní dráhy
  2. urychlením difúze
  3. zvětšením difúzní plochy
  4. zmenšením difúzní plochy
D
243. Při domácí oxygenoterapii
  1. se používají koncentrátory kyslíku
  2. se vdechuje vzduch obohacený až 30 % kyslíku
  3. je indikována inhalace kyslíkové směsi 16-20 hodin denně
  4. se zlepšuje kvalita života i doba přežití
ABCD
244. Vysokofrekvenční ventilace
  1. je zatím jen ve stádiu výzkumu
  2. se používá při všech operacích s umělou ventilací plic
  3. zmenšuje pohyby plic
  4. zvětšuje pohyby plic
C

© 1999-2005 MaT, All rights reserved
Portions copyrighted by other persons ;-)